Vražedné útoky Afghánce, Němce íránského původu, Syřana, aneb Německo dnešních dnů

Během jediného týdne došlo v Německu ke čtyřem vražedným útokům, jejichž pachateli byli lidé, pocházející ze Středního východu.

Před 10 dny jsem zde na blogu napsal článek, pojednávající o teroristickém útoku ve francouzském Nice. V diskusi pod článkem přišla řeč i na to, že asi není úplně náhoda, když v multikulturní zemi typu Francie dochází v posledních letech k takovým útokům poměrně často. Jeden můj názorový oponent v diskusi však tenkrát argumentoval tím, že například v multikulturním Německu se nic takového neděje.

Jeho slova uplynulý týden bohužel nepotvrdil… Během něho totiž v Německu došlo (jak jsem již uvedl v perexu článku) ke 4 vražedným útokům či pokusům o ně. Nejprve v pondělí ve vlaku u bavorského Würzburgu pobodal afghánský migrant 4 cestující, načež byl policií zastřelen. V domě útočníka byla nalezena vlajka Islámského státu (ten se také k útoku později přihlásil). V pátek pak Němec íránského původu zastřelil v mnichovském obchodním centru 9 osob. V rámci korektnosti je třeba říct, že dle dosavadního průběhu vyšetřování tento útok nejspíš neměl souvislost s radikálním islamismem – šlo o čin psychicky nemocného mladíka, který se možná inspiroval 5 let starým činem norského masového vraha Breivika.

Včera pak v Německu došlo ke dvěma vražedným útokům, které měli na svědomí migranti ze Sýrie. První z nich zabil v jihoněmeckém Reutlingenu mačetou ženu a další dva lidi zranil. Druhý pak pozdě večer v bavorském Ansbachu odpálil bombu u vstupu na hudební festival. Dvanáct lidí bylo při útoku zraněno, pachatel (odmítnutý žadatel o azyl) při útoku zahynul.

I když bilance zemřelých naštěstí není tak velká je při teroristických útocích letos v Nice nebo vloni v listopadu v Paříži, je jasné, že doba, kdy Německo mělo pověst bezpečné země, ve které je nebezpečí teroristického útoku minimální, je již dnes bohužel pryč. A asi málokdo již bude věřit tomu, že četnost těchto útoků nemá žádnou souvislost s migrační krizí či multikulturaristickou politikou dřívějších let. Byť se stále najdou takoví, kteří to budou omlouvat náhodnými činy psychicky narušených jedinců, ke kterým může dojít kdekoliv na světě.

Proto by mě v této souvislosti zajímalo, zda je německá kancléřka Angela Merkelová stále přesvědčena o správnosti své vstřícné migrační politiky, v rámci níž loni velkoryse prohlásila, že lidé, prchající ze Sýrie či z jiných válkou postižených zemí, budou vždy v Německu vítáni s otevřenou náručí. A také by mě zajímalo, co paní kancléřka říká na poslední „demokratické“ kroky svého tureckého spojence Erdogana…