Canada Cup 1976, Nagano 1998 a Světový pohár 2016 – krásné vzpomínky versus krutá realita

Zřejmě všichni hokejoví fanoušci v současné době sledují hokejový Světový pohár, jehož dějištěm je kanadské Toronto.  Ani já nejsem výjimkou.

Vždyť vyjma zimních olympijských her, konaných jednou za 4 roky, není nikde možné vidět hrát národní týmy Kanady, USA, Ruska či Švédska v plné síle. Na každoročně konaném mistrovství světa totiž vždy přijede jen zlomek jejich nejlepších hráčů, což je logicky dáno tím, že v době konání světového šampionátu souběžně vrcholí v zámoří závěrečné boje Stanley cupu a navíc se spoustě hráčů z NHL po náročné sezóně již na mistrovství světa nechce.

V souvislosti s letošním Světovým pohárem si asi někteří čeští fanoušci vybavili dva dřívější turnaje, kde rovněž své země reprezentovali ti úplně nejlepší a přesto na nich tehdy čeští či českoslovenští hokejisté dosáhli významného úspěchu. Mám na mysli Kanadský pohár v roce 1976 a zimní olympijské hry v roce 1998 v Naganu.

Kanadský pohár (Canada Cup) byl předchůdcem současného Světového poháru. Náš hokejový tým tenkrát prožíval výbornou éru, ostatně v roce 1976 se českoslovenští hokejisté stali mistry světa a na zimní olympiádě v Insbrucku získali stříbro. Přesto tenkrát byla řada fanoušků skeptická k tomu, jak obstojí Martinec, Nový, Holík a spol. v konfrontaci s hvězdami NHL typu Bobbyho Orra, Esposita, Clarka a dalších.

Všichni naši tehdejší reprezentanti mimochodem tenkrát hráli v československé lize – v NHL mohl tehdy hrát pouze ten, kdo se odhodlal k emigraci. Přesto českoslovenští hokejisté obstáli více než se ctí: skončili druzí za favorizovanou Kanadou, kterou dokonce v základní skupině 1:0 porazili. V prvním finálovém zápase nás pak kolébka hokeje rozmetla v poměru 6:0, v tom druhém však opět byli naši hokejisté hvězdám NHL zcela rovnocenným soupeřem a prohráli s nimi až po prodloužení 4:5. Mnozí hokejoví odborníci tenkrát oprávněně mluvili o tom, že šlo o do té doby největší úspěch československého hokeje, který překonal i předchozí tituly mistrů světa.

V roce 1998 již byla zcela jiná doba – byli jsme již samostatnou Českou republikou a vzhledem k pádu komunistického režimu mohli po roce 1989 hokejisté odcházet hrát do NHL již v mladém věku. Proto zhruba polovinu českého mužstva tvořili hokejisté, hrající v NHL a především brankář Dominik Hašek i útočník Jaromír Jágr patřili k největším hvězdám této soutěže. Přesto naši hokejisté v Naganu k úplně největším favoritům nepatřili – mezi ty odborníci řadili především Kanadu, USA a Rusko. Jak si asi mnozí pamatují, všechny tyhle hokejové velmoci jsme v Japonsku dokázali porazit: USA ve čtvrtfinále 4:1, Kanadu v semifinále na samostatné nájezdy (po remíze 1:1 v normální hrací době) a ve finále pak 1:0 Rusko. A většina lidí zcela jistě pamatuje, jaké hokejové šílenství v naší zemi po naganském vítězství propuklo.

A letos v Torontu? V prvním zápase výprask 0:6 od Kanady, když „vymalováno“ bylo již po první třetině. V druhém zápase proti výběru Evropy přece jen zlepšený výkon, který však stačil při porážce 2:3 v prodloužení jen na jeden bod. Sice nechyběla z naší strany bojovnost, herní kvalita však bohužel ano. Ještě nás čeká ve čtvrtek v noci zápas se Spojenými státy, již nyní je však jisté, že ani při případném vítězství do semifinále nepostoupíme.

Je zkrátka vidět, že hokejový svět nám stále více utíká. Téměř všichni reprezentanti, hrající na Světovém poháru, sice hrají v NHL, ovšem doby, kdy zde dva až tři čeští hokejisté figurovali v první desítce kanadského bodováni nebo kdy mladí čeští talenti byli při draftech vybíráni mezi prvními, jsou již řadu let pryč.

V čem hledat hlavní příčiny současného úpadku našeho hokeje? Je toho asi více, ale dle mého názoru je to především ve výchově mladých hráčů. Zavrhli jsme systém sportovních tříd, který u nás řadu let úspěšně fungoval, nedokážeme odpovídajícím způsobem zaplatit mládežnické trenéry. A v neposlední řadě asi ne každý rodič talentovaného hráče je ochoten zaplatit statisícový „sponzorský dar“ na to, aby vůbec jeho syn dostal šanci vrcholový hokej hrát. Proto mám dost velké obavy z toho, zda se čeští hokejoví fanoušci ještě někdy dočkají druhého Nagana nebo pronikavého úspěchu na Světovém poháru, srovnatelného s druhým místem v roce 1976.