Poněvadž nejsem občanem Spojených států, tak jsem americké prezidentské volby neprožíval tak intenzivně jako české prezidentské či parlamentní volby. Přesto jsem byl na jejich výsledek velmi zvědavý, především s ohledem na to, jak vyhrocená letošní prezidentská kampaň v USA byla. A také, ať chceme nebo nechceme, Spojené státy jsou světovou velmocí a také náš strategický partner v NATO, takže zahraniční politika amerického prezidenta má vždy jistý vliv i na naši zemi.
Při téměř všech předchozích amerických volbách jsem obvykle více fandil kandidátům demokratické strany, jejíž politika je mi v řadě směrů bližší než v případě strany republikánské. Letos to však u mě bylo téměř do poslední chvíle půl na půl a vůbec jsem nezáviděl americkým voličům, že se v případě Trumpa a Clintonové musí přiklonit k menšímu zlu.
Ještě před měsícem by na vítězství Donalda Trumpa asi vsadil málokdo – zejména po zveřejnění jeho oplzlých výroků o ženách a některých dalších ne zrovna šťastných vyjádření na adresu své protivnice. V posledním týdnu se však šance obou hlavních kandidátů dle předvolebních průzkumů velmi vyrovnaly a místo téměř jasného vítězství demokratické kandidátky zadělávaly na pořádné drama. Přesto průzkumy do poslední chvíle mírně favorizovaly bývalou americkou ministryni zahraničí a manželku dřívějšího amerického prezidenta Billa Clintona. A dle včerejších večerních zpráv první zveřejněné odhady výsledků navíc mluvily o tom, že v téměř všech nerozhodnutých státech má navrch Hillary Clintonová.
Byl jsem proto překvapený, když jsem si dnes po probuzení kolem šesté hodiny ranní zapnul televizi a uviděl, že Trump průběžně vede a má vítězství na dosah. A byť moderátor naší veřejnoprávní televize stále zdůrazňoval, že definitivně rozhodnuto ještě není a Hillary Clintonová má stále šanci výsledek zvrátit, nestalo se tak a příštím americkým prezidentem bude trochu nečekaně Donald Trump. A i když, jak už jsem napsal výše, jsem žádnému z kandidátů na příštího prezidenta USA vyloženě nefandil, určitou radost z jeho vítězství mám.
Není to proto, že bych (jak pravděpodobně napíší někteří moji věrní názoroví oponenti do diskuse) mu fandil z toho důvodu, že by ho volil i český prezident Miloš Zeman. Ani proto, že by mi imponovaly mnohé Trumpovy výroky, které byly často na hranici slušnosti (dost často i za ní) či výroky, které hraničily až s rasismem. Ale na druhou stranu nemám rád ani přehnanou politickou korektnost a mnohé Trumpovy názory na americkou zahraniční politiku mi naopak přišly sympatické.
Hlavním důvodem, proč jsem republikánskému kandidátovi a úspěšnému podnikateli nakonec v koutku duše trochu fandil, však bylo to, jak ostře proti němu vystupovala americká média. Že si Trump svým chováním o kritiku ve sdělovacích prostředcích říkal, je samozřejmě pravda. Ale je otázkou, zda není poněkud podpásové, když se v případě těch již výše zmíněných výroků o ženách vytáhne 11 let stará věc, kterou navíc Trump pronesl v soukromí. A zda je korektní, když některé deníky (například třetí největší americké noviny USA Today) přímo vyzývaly své čtenáře k tomu, aby Trumpa nevolili.
Asi nejenom já jsem zde viděl určitou paralelu s prezidentskými volbami v České republice v roce 2013. I tenkrát u nás většina médií masivně podporovala Karla Schwarzenberga, šéfredaktoři některých mainstreamových deníků přímo vyzývali své čtenáře, aby mu dali svůj hlas, a přesto nakonec zvítězil Miloš Zeman. Lze tedy s potěšením říci, že jak před 3 lety v České republice, tak i letos v USA nezvítězila v prezidentských volbách mediokracie, ale demokracie.