V korejském Kangnungu začalo včera mistrovství světa v rychlobruslení a podle očekávání se Česká republika hned první den dočkala medaile.
Jak asi víte, stalo se tak zásluhou Martiny Sáblíkové, která na trati 3000 metrů vybojovala stříbro. Vítězkou se stala její největší rivalka z posledních let na této trati, nizozemská rychlobruslařka Ireen Wüstová, za kterou Martina zaostala o 6 desetin sekundy.
Závod jsem bohužel neviděl, protože v době, kdy se jel, jsem zrovna měl vyučovací povinnost. A když jsem hned po jejím skončení rozkliknul sportovní rubriku na iDNES a dočetl se zde o výsledcích závodu, měl jsem ze stříbrné medaile naší reprezentantky radost. Samozřejmě, že jsem si tak jako všichni čeští sportovní fanoušci přál raději zlato, ale věděl jsem, že Wüstová má letos velmi dobrou formu a Sáblíkovou naopak letošní zimu trápily vleklé zdravotní potíže. Asi i proto Martina před závodem prohlašovala, že bude spokojena s jakoukoliv medailí.
Jelikož mě zajímalo, jak tento výsledek hodnotí ostatní sportovní fanoušci, nahlédl jsem i do diskuse pod článkem. A nad některými příspěvky jsem nemohl jinak, než kroutit hlavou. Většina diskutujících tedy Martinu chválila a gratulovala jí k druhému místu na světě, ovšem bylo zde i dost takových, kteří mluvili o tom, jak Martina ztrácí formu a je již za zenitem, že se vloni neměla tak štvát kvůli Riu a místo toho se raději naplno věnovat rychlobruslení (jiní jí zase pro změnu radili, aby skončila s rychlobruslením a věnovala se cyklistice…) a že svou nizozemskou soupeřku těžko ještě někdy porazí.
Tuhle kritiku či pesimismus opravdu nechápu. Vždyť druhé místo na světě je krásné, zvláště když ho ještě dáme do kontextu s tím, že v České republice nemáme žádnou rychlobruslařskou dráhu (pokud tedy nepočítáme zamrzlé Lipno či některý z rybníků), zatímco například v Nizozemsku je jich hned sedm. Proto je téměř neuvěřitelné, že Martina Sáblíková se během své dosavadní kariéry stala již šestnáctkrát mistryní světa (8xkrát na trati 5000 metrů, 4xkrát na trati 3000 metrů a 4xkrát ve víceboji) a třikrát olympijskou vítězkou.
Ale byť je stálost její výkonnosti, kterou si udržuje již více než 10 let, obdivuhodná, ani ona prostě není strojem na vítězství. Kdyby tomu tak bylo, tak by ani sport většinu fanoušků nejspíš nebavil. Kromě toho, Sáblíkovou na světovém šampionátů v Korei její nejúspěšnější trať, tedy 5000 metrů, teprve v sobotu čeká. A pevně věřím tomu, že Martina všem „odborníkům“ z internetových diskusí ukáže, že za zenitem rozhodně není…
