V Evropě stále přibývá teroristických útoků, které mají na svědomí islámští radikálové. Proto se stále více lidí zamýšlí nad tím, jaký postoj k vyznavačům islámské víry zaujmout.
Na úvod jen malé připomenutí: i po loňském roce, který byl ve znamení ne mála krvavých útoků (ty s největším počtem obětí se odehrály v Bruselu, Nice a Berlíně), asi každý i letos již zaregistroval několik teroristických útoků v různých evropských městech, jejichž pachateli byli islámští radikálové. K dosud posledním dvěma přitom došlo ve Velké Británii. Nejprve to byl sebevražedný výbuch při koncertu americké popové zpěvačky v Manchesteru, při kterém zahynulo 22 osob včetně dětí, minulý týden pak šlo o teroristický útok v britském hlavním městě, který přinesl 8 obětí na lidských životech.
Pokaždé, když k takovému útoku dojde, nastanou vzhledem k tomu, že jeho pachatel je téměř vždy islamista, vášnivé debaty o tom, zda je soužití islámu a křesťanství (případně jiného náboženství) možné, a co udělat pro to, aby se vliv muslimské víry v Evropě nadále nerozšiřoval. Nikdy jsem nebyl a stále nejsem příznivcem radikálních řešení typu bourání mešit či úplného zákazu islámu v evropských zemích. Jistě ne každý muslim je nesmiřitelný vůči lidem, vyznávajícím jiné náboženství než islám, nebo nevěřícím a je třeba rozlišovat mezi umírněnými muslimy a radikálními islamisty s možnými teroristickými sklony.
Na druhou stranu mi však stále častěji přijde, že mezi umírněnými muslimy je dost málo těch, kteří jsou schopni a ochotni nahlas se ozvat proti těm vyznavačům jejich náboženství, kteří považují za správné zabíjet lidi, vyznávající jinou víru a jiný způsob života než oni. Tento týden mě na internetu například zaujala zpráva o tom, že známá americká televizní stanice CNN údajně aranžovala protest několika muslimů po výše zmiňovaném teroristickém útoku v Londýně (viz odkaz zde). CNN se tomuto nařčení brání a možná má i pravdu, že k nějaké cílené manipulaci z její strany nedošlo. Ovšem za podstatné považuji především to, jak málo muslimů na zmíněnou demonstraci přišlo – dle zmiňovaného článku jich bylo pouhý tucet. Což asi nejenom mně přijde s ohledem na to, kolik muslimů v anglickém hlavním městě žije, hodně málo…
Ještě mnohem více kritiky pak oprávněně vyvolal počin fotbalistů Saúdské Arábie, kteří před včerejším kvalifikačním duelem s Austrálií o postup na mistrovství světa odmítli držet předzápasovou minutu ticha za oběti londýnského teroristického útoku (viz odkaz zde). Zatímco jejich australští soupeři se během ní chytli kolem ramen a se sklopenými hlavami vyjádřili smutek nad tragickou smrtí nevinných lidí, saúdští fotbalisté tento tradiční akt odmítli a roztroušeně postávali na své půlce hřiště. Byť údajně představitelé fotbalového týmu Saúdské Arábie po zápase prohlásili, že mrtvé uctí jiným způsobem, je takové jednání dle mého názoru zcela neakceptovatelné.
Jak jsem již napsal výše, rozhodně netvrdím, že by kvůli nebezpečným islámským radikálům měli být trestáni všichni muslimové, včetně těch umírněných. Ovšem asi nejenom já mám pocit, že by bylo dobré, aby se konečně ta umírněná muslimská většina rázněji a hlasitěji ozvala vůči svým radikálním souvěrcům.
