Média by v demokratické společnosti měla informovat vždy objektivně a neměla by zamlčovat některé skutečnosti kvůli něčímu zájmu.
Tím, co jsem napsal v perexu, se však ne vždy všechna média řídí. Což v případě České republiky dle mého názoru platí jak u veřejnoprávní televize či rozhlasu, tak i u většiny privátních médií. Ostatně, docela často na to ve svých článcích poukazuji (byť se to některým občas nelíbí). Ovšem v sousedním Německu je to v tomto směru zřejmě ještě mnohem horší než u nás.
Jak je psáno v článku redaktorky Jany Šafaříkové zde na iDNES, v německém zpravodajství během migrační krize často vítězily žádoucí názory politické elity nad objektivními informacemi. V rámci mediální analýzy, kterou provedla Nadace Otto Brenera, bylo analyzováno přes 30 tisíc článků z německých novin, internetových portálů či zpráv hlavních vysílacích stanic. A bylo zjištěno, že místo toho, aby novináři objektivně o situaci informovali a kriticky ji analyzovali, převzala většina z nich názory a postoje vládnoucí politické elity. Velká část reality, kterou novináři popisovali, byla přitom velmi vzdálená reálnému světu. Dle profesora Michaela Hallera z univerzity v Lipsku, který tým analytiků vedl, byli dokonce ti, kteří měli jiný názor, zesměšňováni prostřednictvím doprovodných fotografií nebo označováni za radikály, rasisty a extremisty.
Je to bohužel názorná ukázka toho, kam až může vést, když se média snaží být politicky hyperkorektní a násilně vštěpovat občanům názory vládních politiků bez ohledu na skutečnou realitu. A přestože, jak už jsem napsal výše, mi to u nás až tak zlé jako v merkelovském Německu zatím nepřijde, i zde na blozích či v internetových diskusích jsme často svědky toho, kdy každý, kdo není nadšeným vítačem migrantů z Blízkého východu či severní Afriky, je automaticky nálepkován jako xenofob či příznivec Konvičkovců, Okamurovců nebo Národních demokratů. Na čemž nepochybně mají podíl i někteří političtí komentáři či novináři z mainstreamových médií, kteří v obdobném duchu mluví a píší.
