Čím to je, že jsou české tenistky takřka neporazitelné?

České tenisové reprezentantky se již pošesté za posledních 8 let probojovaly do finále prestižní soutěže tenisových družstev, Fed Cupu. Co všechno stojí za tajemstvím jejich úspěchu?

Zatímco jejich mužští kolegové vloni sestoupili v Davis Cupu z elitní divize a poté, co se s daviscupovou reprezentací rozloučili Tomáš Berdych i Radek Štěpánek, nelze u nich v brzké době příliš věřit v lepší zítřky, české tenistky ve Fed Cupu stále válí. Za posledních 8 let tuto prestižní soutěž ženských tenisových družstev pětkrát vyhrály a po víkendovém vítězství nad Německem se do finále probojovaly i letos. Od roku 2011 tak český fedcupový tým odešel v 21 odehraných zápasech pouze dvakrát poražen: v roce 2013 podlehly české tenistky na jejich půdě Italkám a vloni pak rovněž na soupeřově půdě USA (v tomto zápase však nastoupily české hráčky v silně oslabené sestavě, když z různých důvodů chyběly Plíšková, Kvitová i Strýcová).

Víkendové vítězství nad Německem je přitom obzvlášť cenné především z toho důvodu, že naše tenistky dokázaly silného soupeře zdolat na jeho půdě. Domácí prostředí totiž hraje ve Fed Cupu dost velkou roli nejenom kvůli podpoře publika, ale především proto, že domácí si vždy volí hrací povrch. A Němci dle očekávání zvolili antuku, která pro dvě naše v současné době nejlepší tenistky, Karolínu Plíškovou a Petru Kvitovou, zrovna nejoblíbenějším povrchem není. Naopak aktuálně nejlepší německá tenistka, Julia Gőrgesová, je na antuce velmi silná. Z toho důvodu jsem tentokrát náš fedcupový tým nepovažoval před zápasem za favorita, byť v aktuálním žebříčku WTA stojí Plíšková s Kvitovou výše než Němky Gőrgesová a Kerberová.

Zejména Petra Kvitová však předvedla doslova famózní výkon, když obě německé hráčky vždy vyprovodila z kurtu za necelou hodinu. Karolína Plíšková, tak jak to u ní občas bývá, odehrála v sobotu a v neděli dva zcela odlišné zápasy. V tom nedělním proti německé jedničce Gőrgesové tahala od začátku za kratší konec, její sobotní vítězství nad Kerberovou však bylo pro celkový triumf našeho týmu rovněž velmi důležité.

Co vězí za tak mimořádnými úspěchy české reprezentace v jednom z nejprestižnějších sportů? Respektive, čím je dané, že naše malá země je ve Fed Cupu v posledním desetiletí úspěšnější než sportovní velmoci jako Německo, USA, Francie či Rusko? Jednak je to samozřejmě tím, že máme nyní mimořádnou generaci tenistek jako jsou již výše několikrát zmíněné Petra Kvitová a Karolína Plíšková, ale také Lucie Šafářová či Barbora Strýcová. Ale v tenise i v kterémkoliv jiném sportu by družstvo, složené ze sebelepších individualit, dobře nefungovalo bez kolektivního ducha.

A ten našemu týmu od doby, kdy jeho nehrajícím kapitánem je Petr Pála, opravdu nechybí. Při kterémkoliv fedcupovém zápase je vidět, jak se naše hráčky, přestože jsou při tenisových turnajích WTA konkurentkami, navzájem povzbuzují a fandí si. V českých médiích se vloni na podzim hodně spekulovalo o tom, že vztahy v českém fedcupovém týmu mohou být narušeny poté, co Karolína Plíšková přebrala Barboře Strýcové trenéra Tomáše Krupu. Jak se však ukazuje letos, ani tato událost na přátelské vztahy v českém týmu vliv neměla.

V souvislosti s tímto přidám ještě jednu perličku, kterou jsem se dočetl na facebookové stránce českého fedcupového týmu: maminka Barbory Strýcové napekla před zápasem s Německem českým tenistkám 300 koláčků. A po sobotě už prý žádné nezbyly – kromě kamarádských vztahů tedy naše tenistky nejspíš nemají problém ani s anorexií…

V listopadovém finále budou české hráčky hostit na domácí půdě (s největší pravděpodobností v pražské O2 Aréně) tým USA. A už teď se na zápas těším.