75. výročí osvobození Prahy ve znamení policejní ochrany primátora i dvou starostů

Zaslouží starostové pražských čtvrtí Kolář a Novotný i pražský primátor Hřib za svůj nesmiřitelný protiruský postoj uznání, nebo naopak kritiku za to, že měli postupovat přece jen rozvážněji?

Letošní připomenutí jubilejního 75. výročí osvobození naší země od nacistické okupace bude mít velmi specifický charakter. Nejenom, že se kvůli stále trvajícím protiepidemickým opatřením nebudou v Praze, Brně, Plzni ani nikde jinde konat vzpomínkové akce za účasti širší veřejnosti. V našem hlavním městě je vzpomínka na květnové dny roku 1945 „okořeněna“ i tím, že pražský primátor Zdeněk Hřib, starosta Prahy 6 Ondřej Kolář i starosta Prahy-Řeporyjí Pavel Novotný jsou v těchto dnech pod policejní ochranou kvůli tomu, že jim údajně hrozí nebezpečí fyzické likvidace ze strany ruského agenta. Přičemž u obou zmíněných starostů má tato hrozba přímou souvislost s věcmi, které se udály při osvobození v roce 1945.  

Jak je téměř všem nejspíš známo, starosta Prahy 6 Kolář prosadil na loňském zasedání zastupitelstva této pražské čtvrti návrh, aby byl z tamního náměstí Interbrigády odstraněn pomník sovětského maršála Koněva a v budoucnu nahrazen takzvaným pomníkem hrdinů. A letos začátkem dubna ho skutečně nechal odstranit, když „statečně“ využil toho, že v tu dobu nebylo z důvodu protikoronavirových opatření dovolené uspořádat žádné protestní shromáždění. Řeporyjský starosta zase nechal na území své městské části postavit památník vojákům Ruské osvobozenecké armády (takzvaným vlasovcům), kteří se v roce 1945 podíleli na osvobození Prahy.

Od mnoha lidí se oběma starostům dostalo uznání za to, že se údajně nebáli negativních reakcí ze strany Ruska a napravili některé věci, spojené se zamlčováním určitých historických skutečností v minulé éře. Konkrétně například toho, že maršál Koněv se sice v roce 1945 významně podílel na osvobození Československa a předtím například i na osvobození koncentračního tábora Osvětim, ovšem později se zúčastnil i potlačení maďarského povstání v roce 1956 či stavby Berlínské zdi v roce 1961. Rovněž tak podíl Vlasovců při Pražském povstání v roce 1945 byl dlouhou dobu novým generacím zamlčován.

Jenže historie není černobílá. Zrovna tak, jako bylo špatně, když se v éře komunismu například zatajovalo, že část našeho území osvobodila na konci druhé světové války armáda americká, je stejně špatně, pokud je dnes některými lidmi bagatelizováno to, že největší část našeho území tehdy osvobodila armáda sovětská. A i když při osvobození Prahy dorazili 6. května 1945 jako první na pomoc povstalcům Vlasovci, definitivní odpor části německých jednotek, které se do poslední chvíle odmítaly vzdát, zlomily až tanky Rudé armády, které do Prahy dorazily 9. května nad ránem (viz například dokument o Pražském povstání na stránkách Českého rozhlasu zde).

Někdo může argumentovat tím, že jak Ondřej Kolář, tak Pavel Novotný měli na svůj čin plné právo, neboť jim ho odhlasovala většina městského zastupitelstva, které vzešlo z demokratických voleb. Jenže co by někdo říkal třeba na to, pokud by v některé obci měli většinu členové KSČM a odhlasovali by si na území své obce například odstranění památníku komunisty popravené Milady Horákové? Je to samozřejmě extrémní případ, rozhodně nechci srovnávat doktorku Horákovou s maršálem Koněvem, ovšem z hlediska principu hájení demokracie je to prakticky stejně liché…

Z tohoto pohledu měli asi postupovat uvážlivěji jak starostové Kolář s Novotným, tak i primátor Hřib, který nedávno nechal přejmenovat pražské náměstí Pod kaštany na náměstí Borise Němcova - pojmenovat náměstí či ulici po bývalém ruském opozičním politikovi je naprosto v pořádku, ovšem když se pro tento účel využije náměstí, kde „shodou okolností“ sídlí ruská ambasáda, tak to působí trochu kontroverzním dojmem.

Jinou věcí samozřejmě je zcela neadekvátní reakce ruské strany, zejména pak záměr ruského ministra obrany trestně stíhat starostu Ondřeje Koláře za odstranění Koněvova památníku. Ostatně, tuhle věc odsoudili mnozí vrcholní čeští politici včetně premiéra i prezidenta jako nepřípustnou snahu o vměšování do vnitřních záležitostí naší země. O tom, jestli je to skutečně až tak horké s údajným ruským agentem, který k nám měl přijet za účelem provedení fyzické likvidace Koláře s Novotným, mám ovšem určité pochybnosti a v podstatě se shoduji s názorem, který zde minulý týden prezentoval kolega bloger Vladimír Kroupa.

P. S. Omlouvám se všem čtenářům, že jsem přestal otvírat diskuse, ale praktiky některých lidí mě k tomu donutily. Ironií osudu možná je, že ten, který se o to „zasloužil“ nejvíc, včera diskusi pod svým blogem na obdobné téma rovněž neotevřel…