Jaký výsledek bude mít Minářova chvilka pro politiku?

Má Mikuláš Minář reálnou šanci uspět s vytvořením nového politického hnutí a zamíchat tak kartami na naší politické scéně?

Když předevčírem Mikuláš Minář oznámil, že odchází z čela spolku Milion chvilek pro demokracii, protože má v plánu aktivně vstoupit do politiky a založit vlastní politické hnutí (viz odkaz zde), byl to pro mnohé lidi blesk z čistého nebe. Není proto divu, že se k tomuto tématu aktuálně vyjadřují nejenom mnozí politologové, politici z různých politických stran, ale i řada zdejších kolegů blogerů. Nakonec to, byť s dvoudenním odstupem, nedalo ani mně…

Minářovo rozhodnutí bylo pro řadu lidí velkým překvapením především z toho důvodu, že ještě vloni v listopadu prohlašoval, že do politiky vstupovat nehodlá. Tehdy byl tento aktivista na pomyslném vrcholu slávy, neboť jeho sdružení Milion chvilek pro demokracii se v předvečer oslav 17. listopadu podařilo dostat na pražskou Letnou zhruba čtvrt milionu demonstrantů (srovnatelný počet účastníků měla předtím již červnová demonstrace na stejném místě), kteří opakovaně protestovali především proti premiérovi Andrejovi Babišovi a ministryni spravedlnosti Marii Benešové.

Pak však začal zájem o protestní akce, organizované tímto sdružením, přece jen pozvolna upadat, a když na 1. března tohoto roku byla Minářem a spol. svolána demonstrace, která měla být původně namířena proti zvolení Stanislava Křečka ombudsmanem, a dodatečně k ní byl přidán i protest proti údajně nedemokratickým poměrům v Polsku a Maďarsku, organizátoři si za tento počin vysloužili dosti ostrou kritiku z úst řady opozičních politiků v čele s místopředsedou ODS Alexandrem Vondrou (viz odkaz zde).

Brzy poté, jak známo, byla navíc vyhlášena epidemiologická opatření v souvislosti s Covidem-19, která pořádání dalších protestních akcí prakticky znemožnila. Milionkáři tuto nucenou pauzu vyplnili koncem dubna aspoň uspořádáním jakési zdravotní procházky Letenskými sady, spojené s protesty proti vládě. Po částečném rozvolnění epidemiologických opatření pak začátkem června došlo i k uspořádání „plnohodnotných“ protestních akcí na 160 místech naší země. Po nich však Mikuláš Minář trochu překvapivě prohlásil, že na další velkou akci zatím nenastal správný čas, a místo toho je třeba soustředit se na sjednocování opozice. Názor na to, že jde z jeho strany v tomhle směru o jakousi „Mission Impossible“, jsem tehdy vyjádřil v jednom svém blogu, a tato domněnka se dle všeho dosud potvrzuje.

Proto pro mě Minářův záměr aktivně vstoupit do politiky až tak velkým překvapením není. Jednak se protestní akce spolku Milion chvilek pro demokracii, ze kterých vždy vyšly nějaké výzvy směrem k premiérovi či ministryni spravedlnosti (které následně byly dle očekávání ignorovány) lidem již trochu omrzely. A také možná již pochopil, že jeho snaha spojit takzvanou demokratickou opozici a vytvořit z ní jednotný předvolební blok, je zcela utopická.

Jediné, co mě překvapilo, je to, že se Mikuláš Minář nerozhodl ke vstupu do některé ze stávajících opozičních stran, ale chce zkusit založit vlastní hnutí a uspět s ním ve sněmovních volbách příští rok na podzim. Vstoupit do TOP 09, STAN či k Pirátům, a vzhledem k své popularitě tak s velkou pravděpodobností získat přední místo na volební kandidátce, by bylo pro něho přece jen pohodlnější.

Byť s mnoha postoji pana Mináře nesouhlasím, za tohle má určité mé sympatie. Druhou věcí však je, nakolik reálná je šance, aby jeho hnutí dosáhlo výraznějšího úspěchu a zamíchalo tak kartami na naší politické scéně. Spíše se přikláním k názoru těch, co prognostikují, že toto hnutí ubere nějaké to procento některým opozičním stranám, které jsou aktuálně v preferencích na hranici 5 %, přičemž samo tuto hranici, potřebnou pro vstup do Sněmovny, rovněž nepřekročí, a smát se bude Andrej Babiš. Ale v politice nelze s jistotou dopředu nic předvídat, tak vyčkejme do příštího roku a nechme se překvapit…