Dukovany ani Temelín nevybuchly, přesto se děti 2. 11. do škol nevrátí

Bylo plošné zavření prakticky všech škol v České republice za dané situace nevyhnutelné nebo je česká vláda po vzoru ostatních evropských zemí zavírat neměla?   

Když vláda rozhodla 12. října o plošném zavření všech škol v České republice (vyjma škol mateřských a speciálních), premiér Andrej Babiš na tiskové konferenci prohlásil, že minimálně žáci prvního stupně základních škol se do lavic již 2. listopadu vrátí. A ministr zdravotnictví Roman Prymula o pár dnů později na svém twitterovém účtu dokonce napsal: „Opakovaně jsme říkali, že první stupeň se skutečně vrací 2. 11. do škol. Může nastat situace, že tady vybuchne jaderná elektrárna a pak se asi nevrátí, ale já pevně věřím, že za všech normálních situací se vrátí.“ (viz odkaz zde)

Dnes máme 31. října a jak nejspíš všichni vědí, pan Prymula již ministrem zdravotnictví není. Ovšem již v úterý tohoto týdne, tedy dva dny předtím, než na svou funkci nuceně rezignoval, oznámil po jednom z několika mimořádných zasedání vlády v tomto týdnu národu, že školy zůstanou 2. listopadu nadále zavřené i pro žáky prvního stupně. K výbuchu Dukovan ani Temelína přitom naštěstí nedošlo, ovšem epidemiologická situace v naší zemi stále neumožňuje, aby se byť jen část žáků k prezenční výuce vrátila…

Vzhledem k aktuální situaci přitom nemám vládě za zlé, že se nesnažila svůj dříve deklarovaný slib za každou cenu dodržet. Sice se za poslední dny denní nárůst nově nakažených Covidem-19 začal přece jen mírně snižovat (v pátek bylo evidováno 13 605 případů, zatímco v úterý to bylo o 2 tisíce víc) a reprodukční číslo kleslo tento týden na hodnotu 1,13, což ředitel ÚZIS Ladislav Dušek vcelku výstižně označil za světlo na konci tunelu, ovšem za dané situace by asi bylo příliš riskantní pustit děti již od pondělí zpět do škol. Nebo to případně řešit podle dřívějšího nápadu exministra Prymuly, že by od 2. 11. vyjeli všichni žáci prvního stupně ZŠ na školy v přírodě. To by mi přišlo už úplně nesmyslné.

Pokud něco vládě v tomhle směru vytýkám, tak je to skutečnost, že k plošnému zavření všech škol v půlce října vůbec došlo. Možná k němu nemuselo vůbec dojít, pokud by povinnost nosit roušky ve všech prostorách škol začala platit již od začátku školního roku, a nikoliv až od 18. září. Již před tímto datem se totiž případy nakažených žáků začaly objevovat, a i u nás ve škole již bylo tehdy několik tříd v karanténě. Za záchrannou brzdu tak bylo zataženo pozdě a potom již dle příslušných nařízení vlády byly postupně zavírány nejprve vysoké školy a střední školy (s tím, že byla ponechána praktická výuka), brzy poté se rozhodlo, že na druhém stupni základních škol se budou třídy v prezenční výuce střídat po týdnu, aby se již dva dny poté zavřely úplně všechny školy (vyjma speciálních škol, které se ovšem nyní zavírají také), a dosud fungující praktická výuka na SŠ a VŠ byla zrušena rovněž.

Počty nakažených a také hospitalizovaných v nemocnicích totiž stále narůstaly a dle mínění některých lidí se tak ani nic jiného, než školy postupně zavírat, dělat nedalo. Když se ovšem podíváme na jiné evropské země, tak tam se při podzimní vlně pandemie Covid-19 dělo něco takového jen výjimečně a zemi, kde by se plošně zavřela všechna školská zařízení, vyjma Česka na starém kontinentu prakticky nenajdeme. Samozřejmě, že u nás byl nárůst nově nakažených v poměru na počet obyvatel dosud nejvyšší, ovšem ani Belgie, která nás již v tomto směru nedávno předběhla, nebo země, které se k nám začínají přibližovat (například ve Francii tento týden přibývalo kolem 50 tisíc nakažených denně), zavírání škol dle aktuálních informací nechystají ani nyní. Tamní politici jsou si asi lépe vědomi toho, že úroveň vzdělání by měla být jednou z hlavních priorit každé vyspělé země…  

I když totiž na podzim byly české školy na distanční výuku připraveny výrazně lépe než na jaře, výuka na dálku může těžko plnohodnotně nahradit výuku klasickou. Obzvlášť to platí v případě nejmenších dětí na první stupni ZŠ, a také v případě praktické výuky či laboratorních cvičení na středních a vysokých školách. Praktické dovednosti totiž sebepilnějším vyhledáváním informací na internetu či sledováním výukových videí těžko získáte.