Je zvláštní, že někdy je pravicovým politikům ten stát i dobrý

Nejde dost dobře dohromady, pokud někteří politici razí heslo co nejméně peněz státu a zároveň požadují, aby stát dával co nejvíce peněz nejenom na zdravotnictví a školství, ale i na kulturu či sport.  

Co nejvíce peněz lidem a co nejméně peněz státu. Tohle heslo vyznávají především politici ze stran, označovaných přívlastkem pravicové. Nedávno v tomto duchu hovořil například předseda ODS Petr Fiala, když obhajoval skutečnost, že poslanci z jeho strany zvedli ve Sněmovně ruku pro daňový zákon, díky němuž budou zaměstnanci platit nižší daň z příjmu než dosud, ovšem na druhou stranu veřejné rozpočty kvůli tomu ročně přijdou o příjmy ve výši více než 80 miliard korun. Je však zvláštní, že jsou situace, kdy pravicovým politikům státní peníze proti srsti nejsou a na pomoc státu naopak spoléhají.

Názorným příkladem je například současná brněnská primátorka Markéta Vaňková, která má stejnou stranickou příslušnost jako Petr Fiala. Jak totiž nedávno informovala například Česká televize (viz odkaz zde), primátorka Vaňková by ráda převedla do správy ministerstva kultury Národní divadlo Brno. Tedy instituci, do níž patří Janáčkovo divadlo, Mahenovo divadlo i Divadlo Reduta, a jejímž zřizovatelem je město Brno již od roku 1990. Brněnská primátorka tento návrh zdůvodňuje nutnými úsporami v rozpočtu města.

Že je v současné koronavirové době situace většiny divadel velmi těžká, o tom asi není třeba psát. Již někdy od půli března byl jejich provoz nuceně zastaven, pak sice mohla v průběhu května začít znovu hrát, ovšem s omezeným počtem diváků. A sotva se začala rozbíhat podzimní sezóna, opět musela být kvůli druhé vlně Covid-19 zavřena. Je tak logické, že jejich příjmy ze vstupného budou letos mnohonásobně menší než v jiných letech, a tak se divadelníci o to víc spoléhají na pomoc měst či krajů, v nichž působí. A že městské rozpočty nejsou nafukovací a divadla nejsou v současné době jedinými institucemi, které jejich pomoc potřebují, je také nejspíš každému jasné. Otázkou ovšem je, zda je od vedení jihomoravské metropole férové, když se chce v současné době této „přítěže“ zbavit a přehodit ji na ministerstvo kultury.

Co když se totiž brněnským příkladem budou inspirovat i jiná města a také budou chtít, aby jim provoz divadla v jejich městě financoval stát? Už tak ostatně učinil i ostravský magistrát, který je zřizovatelem v Ostravě působícího Národního divadla moravskoslezského, a v jehož čele je primátor Tomáš Macura z hnutí ANO. Ovšem stálých divadelních scén je v České republice přes 150, a proč by tak po vzoru Brna či Ostravy nemohly financování jejich divadla státem vyžadovat například i radnice v Ústí nad Labem, Českých Budějovicích či Uherském Hradišti?   

Od brněnské primátorky z ODS to ostatně nebyl v poslední době jediný případ, kdy se obrátila na stát s žádostí o nemalou finanční výpomoc. Pro změnu po ministerstvu pro místní rozvoj paní Vaňková zase požaduje, aby zafinancovalo opravu dráhy na brněnském Masarykově okruhu (náklady se odhadují na 80 až 100 milionů korun), kde se každoročně v srpnu již spoustu let jezdí motoristická Velká cena Brna (viz odkaz zde). A jelikož dráha již určitou dobu v nejlepším stavu není, hrozí motoristickým fanouškům, že tento prestižní podnik bude po mnoha letech ze seriálu mistrovství světa vyřazen. Stát však tuto finanční výpomoc zatím odmítá s poukazem na skutečnost, že majitelem okruhu je soukromá společnost Automodrom, a navíc stát již řadu let při pořádání Moto GP Brno přispívá na platbu zalistovacího poplatku ve výši několika desítek milionů korun.

Určitě nepatřím k lidem, kteří razí myšlenku, že stát nemá nikomu přispívat na kulturu či na sport, a že všechny sportovní kluby, divadla či muzea si na svůj provoz musí vydělat čistě samy. Ovšem pokud se nejedná o bohatý stát s mnoha ropnými nalezišti, což Česká republika opravdu není, jsou samozřejmě jeho možnosti určitým způsobem limitované. Proto by si politici napříč politickým spektrem (a zejména pak ti ze stran, označovaných jako pravicové) měli uvědomit, že není dost dobře možné, aby měl stát co nejmenší příjmy a zároveň přispíval v co nejvyšší míře na sport či kulturu, a zároveň měl ještě i dostatek peněz na zdravotnictví, školství či armádu.