Česká televize se zhostila slavnostního vyhlášení pořadu Sportovec roku naprosto skvěle

Hvězdami včerejšího slavnostního večera byli kromě oceněných sportovců i úspěšní soutěžící z přechozích ročníků pořadu Stardance, a především pak moderátorka Daniela Písařovicová.

Přiznám se, že jsem byl jakožto sportovní fanoušek včera večer malinko na vážkách, kterému kanálu dát přednost. Nejprve jsem si pustil Nova Sport 1, kde dávali přímý přenos ze čtvrtfinále Anglického ligového poháru mezi Arsenalem a Manchesterem City. A i když jeho první poločas, před jehož začátkem všichni aktéři vzorně poklekli na podporu hnutí Black Lives Matters, byl zajímavý, po jeho skončení jsem se rozhodl přepnout na program ČT 1, kde byl vysílán přenos z vyhlášení ankety Sportovec roku 2020. A rozhodně jsem této volby nelitoval!

Kromě desítky nejlepších českých sportovců za uplynulý rok, z nichž si čtyři dokonce přišli vyzvednout cenu osobně, byla totiž hvězdou pořadu jeho moderátorka Daniela Písařovicová. Její okouzlující půvab, ještě umocněný novým účesem, který by jí musela závidět i ministryně financí Schillerová, ale i vtipnou konverzaci se všemi zúčastněnými, musel nepochybně ocenit každý nezaujatý divák. Je proto obrovskou škodou, že se tato oblíbená moderátorka Událostí na ČT 1 rozhodla po 16 letech z veřejnoprávní televize odejít. Sice se prý k odchodu rozhodla sama, ale kdo ví, jak to ve skutečnosti bylo! Moc bych za to nedal, že je to práce letos obměněné Rady ČT, jejímž předsedou byl nedávno zvolen novinář Pavel Matocha, tedy „Babišův muž“ z Lidových novin. A každý demokraticky smýšlející občan v této zemi má nejspíš vážné obavy, aby brzy nemusely naši veřejnoprávní televizi opustit její další hvězdy, jako například Nora Fridrichová, Václav Moravec či Jakub Železný.

Kromě Daniely Písařovicové byl včerejší slavnostní večer ozdoben i účastí úspěšných soutěžících z předchozích ročníků pořadu Stardance, který patří takřka k „zlatému pokladu“ naší ČT, a jehož skvělá kvalita všem jejím nepřátelům názorně ukazuje, proč má naše veřejnoprávní televize v mediálním prostoru své nezastupitelné místo. Všichni sportovní fanoušci u televizních obrazovek proto jistě ocenili, že ceny nejlepším českým sportovcům předávali (ať už přímo či na dálku) hvězdy tanečního parketu jako Veronika Lálová, Tereza Bufková či Marek Zelinka.

Co se týká samotného pořadí sportovců v první desítce, bylo jako vždy zcela objektivní, a potěšilo mě, že hlasující novináři dali tak vysoko (na bronzový třetí stupeň) rychlobruslařku Martinu Sáblíkovou. Dokonce jí velkoryse odpustili, že na letošním mistrovství světa v americkém Salt Lake City sice získala zlato na trati 3 000 metrů, ovšem na své silnější trati 5 000 metrů dojela až druhá za ruskou rychlobruslařkou Voroninovou. A co víc, po závodě na rozdíl od těch, kteří měli automaticky jasno v tom, že Voroninová určitě dopuje, poněvadž je to přece Ruska, Sáblíková její výkon ocenila a dokonce prohlásila, že jí při závěrečné jízdě držela palce, aby překonala světový rekord…

Nic jistě nelze namítnout také proti tomu, že Cenu Emila Zátopka pro sportovní legendu letos obdržel bývalý fotbalový reprezentant Antonín Panenka. Především jeho nezapomenutelnou penaltu, kopnutou doprostřed brány, kterou rozhodl finále mistrovství Evropy v roce 1976 v Bělehradě, viděl jistě každý mnohokrát. Byť je tedy otázkou, zda by v dnešní hyperkorektní době nedostal Antonín Panenka napomenutí od nějaké Evropské komise, že takto provedeným pokutovým kopem příliš zesměšnil favorizovaného německého soupeře…

Nicméně kdyby to bylo na mně, tak bych cenu pro sportovní legendu letos udělil ještě jednomu sportovci. Jde o jednoho amatérského cyklistu z Valašska, který v jedné zdejší diskusi nedávno skromně zmínil, že světový rekord v cyklistické hodinovce se mu zatím překonat nepodařilo, ovšem z letos absolvovaných čtyř závodů  přijel dvakrát druhý. Což je obdivuhodné zejména z toho důvodu, že tento sportovec ještě navíc dokáže psát velké množství skvělých blogů (obvykle vyjma neděle dva až tři za den), a jistě jen rusofilně myslící hlasující mohou za to, že v letošní anketě Bloger roku nesesadil z trůnu Laďu Větvičku. Nebo že by za to mohli ruští hackeři? Ti přece nekale ovlivňují téměř vše a snad jediné, co se jim letos nepodařilo zfalšovat, byl výsledek amerických prezidentských voleb…

P. S. Přeji všem čtenářům, jak těm, kterým se mé články líbí, tak i těm, které mé články občas naštvou, klidné a pohodové prožití vánočních svátků. To samé přeji i všem mým blogerským kolegům a členům zdejšího administračního týmu.