Od doby, kdy jsem v roce 2019 napsal blog s názvem Proč nemají někteří novináři rádi Martinu Sáblíkovou?, reaguje radostně kolega bloger Karel Trčálek na tuto moji hanebnou a neodpustitelnou kritiku vždy objektivních českých novinářů snad pokaždé, když se zveřejnění výsledky nějaké ankety, v níž tato trojnásobná olympijská vítězka a dvacetinásobná mistryně světa v rychlobruslení nezvítězí. Dlouho jsem marně dumal, proč panu Trčálkovi zrovna umístění Martiny Sáblíkové tak leží na srdci...
Až nedávno jsem se od zdroje, který ovšem nehodlám prozradit (zrovna tak, jako i novináři své zdroje důsledně chrání), doslechl následující historku. Karel je totiž (jak zde možná ne všichni vědí) nejenom plodným blogerem s velkým literárním talentem, ale i výborným cyklistou, jehož silnou stránkou je především jízda do kopců. A asi před pěti lety se měl konat v okolí Vlárského průsmyku cyklistický závod, v němž byl většinou sportovních odborníků pasován na favorita právě Karel. Zejména místní fanoušci o jeho vítězství absolutně nepochybovali a ve Štítné nad Vláří již měli nachystané dva sudy piva a k tomu sele na opečení pro oslavu vítězství svého skromného odchovance se smyslem pro fair play.
Karel vyrazil do závodu velmi ostrým tempem a už v jeho polovině se zdálo, že o jeho vítězství nebude pochyb a je jen otázkou, s jak velkým náskokem zvítězí. Při stoupání na poslední velký kopec se však stala nečekaná věc. V horní části kopce se Karlovi nějaký soupeř stále přibližoval, ke konci stoupání ho dokonce předjel a byť se Karel snažil jeho takřka vražedné tempo zachytit, neměl sebemenší nárok. Jenom se smutně podíval na záda svého soupeře, na jehož dresu stihl zahlédnout nápis: „Martina Sáblíková - Czech republic.“
Karel byl doslova deprimován, neboť se cítil podveden. Žádnou Sáblíkovou přece ve startovní listině, kterou si před závodem pečlivě pročetl, nenašel, a navíc přece závodil v kategorii mužů, nikoliv v nějaké smíšené kategorii. S touhle genderovou rovnoprávností ať jdou všichni do háje! Karel netušil, že Martina Sáblíková závod vůbec nejela a trať si tehdy jen projížděla v rámci tréninku na letní olympijské hry v Rio de Janeiro (na kterých však, jak známo, nakonec startovat nemohla). Jenže byť měl před závodícími soupeři velký náskok, to, že ho jakožto hlavního favorita závodu předjela ženská, ho psychicky zlomilo natolik, že ve zbytku závodu zkolaboval stejně nečekaně jako nedávno fotbalisté FC Slovácko v zápase proti Českým Budějovicím.
Sudy piva sice jeho příznivci na žal vypili, sele se snědlo také, ale Karel svou prohru nemohl hodně dlouho rozdýchat. Příliš nepomáhaly ani návštěvy jeho oblíbené čajovny, kde mu buclatá servírka Leona nabízela, že mu od svého švagra vypůjčí permanentku na fotbal. To ale Karel odmítal ze strachu z toho, že by i tam za některý tým mohla nastoupit Sáblíková... Také se jezdil uklidňovat procházkami do vybuchlého muničního skladě ve Vrběticích, kde ovšem situaci tajně monitorovali ruští agenti Pavka Dvorakin a Voloďa Vokunov. A tak Karlovi nakonec pomohlo až to, když se vrátil ke své plodné publikační činnosti.
Na závěr úplně váženě: v letošním roce nevidím důvod kritizovat hlasující novináře za to, že Martina Sáblíková skončila v anketě Sportovec roku až na 23. místě (viz odkaz zde). Byť získala stříbrnou medaili na mistrovství světa, letos bylo mnohem víc sportovců, kteří si umístění v první desítce zasloužili více než ona. Vždyť letos máme 11 medailistů z olympijských her v Tokiu, dále máme mistryni světa v biatlonu, sjezdovou lyžařku, která pařila v rychlostních disciplínách mezi nejlepší na světě, fotbalistu, který patřil k nejlepším hráčům fotbalového mistrovství Evropy apod.
Pokud si tedy letos novináři na někoho „zasedli“, tak bych to spíš viděl na tenistku Karolínu Plíškovou. Až dvacáté místo pro finalistku wimbledonské dvouhry a čtvrtou nejlepší hráčku světa podle žebříčku WTA vidím i přes velkou konkurenci ostatních českých sportovců jako nedocenění jejích letošních úspěchů...