Martinův neklidný únor

Jindy zcela flegmatický a pohodový spisovatel Martin je od začátku měsíce února abnormálně neklidný. Co za tím vězí?

Od začátku února letošního roku byl jindy zcela flegmatický a pohodový Martin nějaký neklidný. Těžko říci, zda díky svým nadpřirozeným schopnostem (nebo snad díky tomu, že mu to tajně zašeptal do ouška jeho leguán) dopředu tušil, že se v tomto měsíci stane něco zlého. Ale faktem je, že tento velmi plodný autor, jehož literárně takřka dokonalé texty čtou jenom ti nejinteligentnější čtenáři na iDNES, napsal během zmiňovaného měsíce rovných čtrnáct článků, které měly ve svém titulku slovo „neklid.“

Po prvním textu Neklid (ukázka) psal Martin o Waltrově neklidu, pak postupně o neklidu v souvislosti s cestou, tržištěm, soustředěním… Tuhle mimořádně úspěšnou sérii, jak co se týče čtenosti, tak i karmy, pak zakončil textem Neklid (doslov pro čtenáře) a zdálo se, že dlouhá série neklidných článků je přece jen na konci. Nakonec, v den jeho publikování konečně skončila ta nejkatastrofálnější olympiáda v historii olympijského hnutí, konaná v totalitní a komunistické Číně (alespoň to tak tvrdili na naší veřejnoprávní televizi).

Radost z toho, že tato hrůza, která dostala těžkou ránu díky diplomatickému bojkotu všech demokratických politiků i herce Jiřího Mádla, konečně skončila, zkazil Martinovi článek, na který narazil při pročítání blogů na iDNES. Objevil tam totiž text nějakého Pepíka s názvem „Jak mají učitelé u žáků zjišťovat, zda jejich pohlaví je nebinární?“ Martin byl totiž na slova „binární“ či „nebinární“ alergický a mohl za to jeden nepříjemný zážitek z dob jeho školní docházky…

Martin byl ve škole platonicky zamilovaný do své učitelky výtvarné výchovy. Nejenom, že byla moc hezká, ale byla i mimořádně empatická a slušná a nikdy na žáky ani na své kolegy nežalovala. Navíc jí byl Martin sympatický díky tomu, že při výročích VŘSR či výročí osvobození Rudou armádou byly pěticípé hvězdy na jeho výkresech vždy namalované nakřivo. Učitelka s přezdívkou Radůzka totiž byla přesvědčená, že je tak Martin kreslí schválně, aby tím již v mladém věku vyjádřil svůj disidentský postoj ke komunistickému režimu.

V hodinách informatiky, která výtvarce předcházela, tak býval Martin obvykle nesoustředěný a moc se vždy již těšil na učitelku Radůzku. Neempatický učitel informatiky to však nebral na zřetel a vyvolal ho k tabuli. Tam mu zadal příklad na převod čísla z desítkové do binární soustavy. Jelikož při vysvětlování této látky Martin nedával pozor a místo toho psal pod lavicí zamilovanou básničku, neměl nárok… Přesto se však pokusil zabojovat a začal s učitelem polemizovat ohledně toho, nakolik je smysluplné umět počítat zrovna převody do nějaké binární soustavy, která je v reálném životě nepoužitelná, neboť je vědecky prokázané, že existují i jiné než binární osoby. Nepokrokový učitel však neměl s Martinem sebemenšího slitování, poslal ho do lavice zpět s pětkou a k tomu mu napařil za domácí úkol 20 příkladů na převody číselných soustav…

Když proto Martin na výše zmíněný Pepíkův článek narazil, tak ho nebyl schopen ani pořádně přečíst do konce. Nebylo to přitom způsobeno černými brýlemi ani tím, že by mu padala do očí ofina, ale jeho někdejším traumatickým zážitkem z binární číselné soustavy. Chvíli dokonce přemýšlel, zda nemá vyhledat pomoc u jednoho amatérského psychologa z Rožnova pod Radhoštěm, ke kterému často docházel pro rady. Nakonec si ale poradil sám: navázal na sérii svých únorových neklidných článků, a svůj skvělý a intelektuálně hodnotný text tentokrát věnoval Pepíkovi. A jelikož se mu za něj dostalo v diskusi pochvaly od kamarádů Davida, Jarka i Marka ze zdejší správné party, která Martina určitě zahřála na duši, tak to dle všeho to vypadá, že jeho únorová „neklidná“ série bude mít ještě další pokračování…