Stávkující studenti v roce 1989 versus stávkující studenti 2022

Z toho, co se odehrálo v předvečer 33. výročí sametové revoluce na některých českých a moravských vysokých školách, jsem asi nejenom já poněkud rozpačitý.

V den dnešního státního svátku si vždy vzpomenu na listopadové události roku 1989, kdy jsem spolu se svými spolužáky z vysoké školy chodil demonstrovat na brněnské náměstí Svobody a nadšeně prožíval sametovou revoluci. I když od těchto událostí již uplynulo 33 let, z paměti prostě nelze vymazat zážitky, spojené s tím, jak jsme v pondělí 20. listopadu ráno místo na přednášku šli do fakultní auly, kde byl ustaven stávkový výbor a rozhodlo se, že na protest proti brutálnímu zásahu policie na pražské Národní třídě tři dny předtím vstupuje i naše univerzita do stávky, jak jsme pak pravidelně v podvečer vyráželi demonstrovat na zmiňovaný „Svoboďák“ a jak se ke stávkujícím studentům postupně přidával takřka celý národ, až komunistický režim definitivně padl.

A byť se za zmiňovaných 33 let v naší zemi nepodařilo zdaleka vše tak, jak si mnozí představovali, a současná situace, spojená s válkou na Ukrajině, energetickou krizí či vysokou inflací, úplně optimisticky nepůsobí, v porovnání s dobou před rokem 1989 dnes disponujeme spoustou výhod, o kterých jsme si tehdy mohli nechat jenom zdát. Lidé dnes mohou volně cestovat prakticky po celém světě, nemusí se bát říkat nahlas své názory, máme svobodné volby, ve kterých si můžeme vybrat mezi spoustou různých kandidátů. A když se dnes demonstruje proti tomu či onomu, opravdu reálně nehrozí, že by proti účastníkům demonstrace brutálně zasáhla policie a pokud demonstranti nezapalují auta, nerozbíjejí výlohy nebo nepáchají jiné majetkové škody, žádný postih jim nehrozí.

Přesto jsem však poněkud rozpačitý z toho, co se v předvečer 33. výročí sametové revoluce odehrálo na některých českých a moravských vysokých školách. Jak jste asi pochopili již z nadpisu mého dnešního článku, narážím tím na „okupační“ stávky za klima, do které se zapojily vysoké školy v Praze, Brně, Olomouci, Ústí nad Labem, Hradci Králové i v Plzni (viz odkaz zde). Stávku zahájili studenti v pondělí v Praze na náměstí Jana Palacha a pokračovali v ní pak na půdách svých fakult až do včerejšího dne.

Asi největší mediální pozornost vyvolala „okupační“ stávka v Brně na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Její děkan Stanislav Balík stávkující studenty vyslechl, nesouhlasil však s tím, aby na fakultě pobývali i přes noc. Atrium fakulty nechal proto v pondělí večer uzavřít, když se tam však studenti přesto dostali, nechal v noci z úterý na středu budovu hlídat bezpečnostní agenturou. Na sociálních sítích si díky tomu vysloužil jak kladné ohlasy, tak i ostrou kritiku. Například novinářka a režisérka Apolena Rychlíková na jeho adresu na svém twitterovém účtu napsala: „Nejzábavnější je sledovat dění na brněnské FSS. Na studentstvo, které tam stávkuje formou přednášek, vzdělávacích workshopů, diskuzí, promítání filmů atd. chtěl děkan Balík zavolat policii, aby prostor vyklidila. Holt vždycky nějak povstanou noví Miroslavové Štěpánové.“

Člověk opravdu musí kroutit hlavou nad tím, čeho jsou někteří dnešní zástupci sedmé velmoci schopni. I když se Apolena Rychlíková v roce 1989 teprve narodila, někdo by jí měl vysvětlit, kdo to byl Miroslav Štěpán a že srovnávat rozhodnutí pana děkana Balíka s praktikami některých předlistopadových komunistů je silně podpásové. Stanislav Balík navíc odmítá, že by stávkujícím studentům policií vyhrožoval a co se týče jeho rozhodnutí neumožnit jim pobývat na fakultě i přes noc (zatímco s jejich akcemi během dne žádný problém neměl), nic totalitního na něm opravdu nevidím.

Navíc mně nedává příliš smysl, proč studenti ke stávce za lepší klima využili či zneužili univerzitní půdu, a nešli místo toho stávkovat například před Úřad vlády, Poslaneckou sněmovnu nebo ministerstvo průmyslu. Na rozdíl od doby před listopadem 1989 by jim za to opravdu žádný postih nehrozil.