Žaluda bude mít 15 milionů ročně aneb jak stát šetří

Podle předběžného návrhu má plat generálního ředitele Českých drah Petra Žaludy dosáhnout až 15 milionů korun ročně, což činí v průměru na jeden měsíc 1 250 000 Kč. Špatně se nebudou mít ani jeho náměstci, jejichž roční příjem může dosáhnout až 12 milionů korun.

Že jsem snad závistivý a vrcholný manažer velké společnosti si prostě velký plat zaslouží? Věřte, že kdyby šlo o top manažera soukromé společnosti, bylo by mi to úplně jedno. Jenže problém je v tom, že České dráhy sice jsou akciovou společností, jejím stoprocentním vlastníkem je ale stát. Ani v případě státního manažera by mně tak vysoký plat nevadil, pokud by tato společnost byla vysoce výdělečná nebo zajišťovala občanům, tedy daňovým poplatníkům, služby vysoké kvality. Ani jedno ani druhé však bohužel o Českých drahách říci nelze.

Hospodaření ČD sice již nebylo v posledních letech ztrátové, ovšem především za cenu toho, že se ruší stále více spojů a postupně se rozprodává jejich majetek. V důsledku čehož se čím dál častěji stává, že když přijdete na nádraží, nejenže si nemáte kde koupit občerstvení nebo noviny na cestu, ale dokonce si často není při čekání na zpožděný vlak ani kam sednout.

A co se týká kvality poskytovaných služeb? Podle mých letošních zkušeností nic moc - posuďte sami. V dubnu jsem jel mezinárodním rychlíkem do Ostravy na Fed Cup.  Asi v půli cesty se porouchala lokomotiva a než se podařilo přistavit novou, nabrali jsme asi jeden a půl hodiny zpoždění. Tak jsem přišel o polovinu první dvouhry a řekl jsem si že, aspoň uplatním žádost o částečné vrácení jízdného. Když jsem si však vyzvedl na nádraží v Ostravě příslušný formulář a přečetl si jej, pochopil jsem, že žádný nárok na úhradu jízdného nemám. Dle stanovených kritérií bylo zpoždění příliš malé a cena zakoupené jízdenky příliš nízká (já tedy cenu 180 Kč při 130 km vzdálenosti za zrovna nízkou nepovažuji).

Asi měsíc na to jsem cestoval do Brna. V Kyjově nám přišel průvodčí oznámit, že na trati je bohužel překážka a tak musíme být trpěliví. V tomto případě bylo zpoždění „jenom“ třičtvtěhodinové. Ale je fakt, že jsem měl ještě poměrně štěstí – cestující, kteří jeli dřívějším spojem, totiž čekali ještě mnohem déle. Přesto jsem na České dráhy nezanevřel a následně jsem pro cestu do moravské metropole opět využil jejich služeb. Tentokrát jsme zdárně přijeli až do Černovic (okrajová část Brna). Zde však vlak nečekaně zastavil, přestože tam dle jízdního řádu stavět neměl a stáli jsme asi 40 minut. Tentokrát ani nikdo nepřišel oznámit, proč tak dlouho stojíme. Jedna cestující proto mobilem zatelefonovala na hlavní nádraží do Brna a bylo jí oznámeno, že vlak má prostě nějakou poruchu a náhradní dopravu nelze zajistit … Možná jsem prostě smolař, někdy se skutečně může přihodit nečekaný problém, ale přesto se domnívám, že jeho odstranění by u dobře fungující dopravní společnosti mělo trvat přece jen kratší dobu.

Proto se mi zdá navrhovaný plat pro generálního ředitele ČD neúměrně vysoký. Zvláště v době, kdy stát nemá zrovna na rozdávání. Ale když se v resortu dopravy vyhazují stovky milionů za centrální registr vozidel, který ani po téměř 2 měsících nasazení do provozu spolehlivě nefunguje, lze se ještě vůbec v naší republice něčemu divit?