Marjanovič v jednom svém komentáři mimo jiné navrhoval, aby Česká republika nabídla Ukrajině své zbraně a aby byla znovu oživena myšlenka umístění amerického radaru v Brdech. Komentátorka Jana Blažková ho však včera jednoznačně trumfnula, když napsala komentář s titulkem „Zastavte Putina, vojáci, k čemu jinému vás máme“. Titulek komentáře mluví myslím za vše, přesto bych si zde ještě dovolil ocitovat jednu jeho pasáž: „Stydím se za premiéra své země Bohuslava Sobotku. Ten místo aby ve své zbabělosti alespoň mlčel, nabádá šéfa NATO Rasmussena, aby rozhodně nezasahoval, i kdyby se Vladimír Putin po Ukrajině roztahoval ještě víc...“
Janu Blažkovou považuji za jednu z nejlepších komentátorek, které v současné době v Mladé frontě jsou, v tomto s ní však rozhodně souhlasit nemohu. Nejenom, že Sobotkova slova účelově přikrášlila (což by objektivní novinář dělat neměl), ale především nechápu, proč by měl být Sobotkův postoj k ukrajinsko–ruské krizi, který je navíc v souladu s názory většiny vrcholných západoevropských politiků, považován za zbabělý.
Rusku lze jistě vytknout, že bylo příliš horlivé při ochraně proruských obyvatel na Krymu a že referendum o odtržení Krymu se mělo konat bez přítomnosti ruských vojáků, ale je opravdu správné vidět současnou situaci na Ukrajině černobílým pohledem? Tedy ve stylu sláva Kličkovi a Tymošenkové, fuj Putinovi? Prohlásil snad někdy Putin, že je třeba Ukrajince vystřílet – tak jak to prohlásila Julyja Tymošenková o Rusích? Já na rozdíl od paní Blažkové naopak vidím návrhy premiéra Sobotky na vyřešení sporů Ruska s Ukrajinou diplomatickou cestou jako racionální – na rozdíl od některých „hujerských“ návrhů ministra zahraničních věcí Zaorálka. Nebo i od prezidenta Miloše Zemana, který jednou odsoudí snahu zavést proti Putinovi ekonomické sankce a podruhé v kontrastu s tím v přítomnosti Rasmussena horuje pro velmi razantní akce k odstrašení Ruska.
Podobnou aktivitu v tažení proti všem zpátečníkům, kteří váhají nad tvrdým a razantním postupem proti Putinovi, projevila v dnešní MF DNES i redaktorka Michaela Svobodová, když napsala článek s názvem „Proruská poslankyně ztrapnila Česko“. Ostře v něm zkritizovala šéfku delegace České republiky v Radě Evropy Danu Váhalovou za to, že se při rozhodování o pozastavení hlasovacích práv Ruska v této evropské instituci zdržela hlasování a navíc v diskusi pronesla velmi umírněný projev, který se nelíbil zejména přítomnému poslanci za TOP 09 Stanislavu Polčákovi.
Neberu nikomu, pokud má na spor Ruska s Ukrajinou odlišný názor než já. Ale vadí mi, když ve sdělovacích prostředcích (v článku jsem vesměs zmiňoval redaktory MF DNES, ale v řadě jiných médií včetně veřejnoprávní ČT to není o mnoho lepší) je veřejně pranýřován každý politik, který se vysloví proti ekonomickým sankcím vůči Rusku a pro diplomatické vyřešení jeho sporu s Ukrajinou. Tohle mi již začíná připomínat praktiky z doby, kdy se i ve sdělovacích prostředcích uplatňovalo nechvalně známé heslo „Kdo nejde s námi, jde proti nám!“