Přesto řada lidí takové rozhodnutí tenkrát nejspíš zhodnotila jako racionální. Pro zadluženou zemi se slabou ekonomikou, navíc hospodářsky závislou na Rusku, by asi bylo hodně riskantní vrhnout se do spárů Bruselu a riskovat tak, že Ukrajinu bude čekat podobný osud jako například Řecko. Nicméně řada západních Ukrajinců, vedená boxerem Vitalijem Kličkem, byla jiného názoru.
S podporou mohutné západní propagandy, na které se podíleli například i Karel Schwarzenberg a Michael Kocáb (byť si nemyslím, že by tito dva politici, kteří neodolali touze dostat se znovu na politické výsluní, hráli nějakou zvlášť významnou roli), dokázali zfanatizovat dav na kyjevském Majdanu tak, že zde došlo k ozbrojeným střetům, které vedly ke ztrátě několika desítek lidských životů. Za viníka všeho zla byl automaticky označen Janukovyč a přestože s demonstranty uzavřel příměří a dohodnul se s nimi na předčasných volbách, byl nucen kvůli jeho nedodržení ze strany Klička a spol. utéct ze země. Janukovyč byl ukrajinským parlamentem odvolán (těžko říct, zda v souladu s ukrajinskou ústavou) a když byla z vězení ještě navíc propuštěna bývalá premiérka Tymošenková, psalo se v celé západní Evropě o triumfálním vítězství ukrajinských prodemokratických sil.
Toto údajné vítězství však vzalo poměrně brzy za své. Nejprve došlo k odtržení Krymského poloostrova od Ukrajiny na základě referenda. Mnozí jej sice zpochybňují jako nedemokratické a odporující ukrajinské ústavě, nicméně s tím, že Krym dnes fakticky patří Rusku, se již téměř všichni západoevropští politici smířili. A záhy poté došlo k destabilizaci situace ve východní části Ukrajiny.
Separatisté zejména v Doněcké oblasti, požadující odtržení od Ukrajiny a připojení k Rusku (nebo minimálně federalizaci Ukrajiny), začali obsazovat důležité státní úřady a kyjevská vláda premiéra Jaceňuka na ně nasadila ukrajinskou armádu. Situace se zde nyní mění z hodiny na hodinu, objevují se jak zprávy o tom, že se armádě daří separatisty vytěsňovat, tak i opačné zprávy, dle kterých ukrajinští vojáci ustupují a část z nich dokonce dezertovala. Často se objevují i zaručené zprávy, že mezi separatisty jsou ruští vojáci – tyto zprávy však dosud nebyly podloženy žádnými faktickými důkazy.
Jisté je tak jen jedno. Ukrajina stojí na pokraji občanské války, což by pro již tak zadluženou zemi byla katastrofa nepředstavitelných rozměrů. Je to ale jen logický důsledek toho, že západní proevropská a východní proruská část jsou natolik ideově odlišné, že jen velmi těžko dokáží po tom, co se stalo v uplynulých měsících na Majdanu, docílit rozumné shody. Evropská unie svým diplomatickým nátlakem na co nejrychlejší připojení Ukrajiny k Bruselu tak prokázala této východoevropské zemi medvědí službu.