Můj názor na Bursíkovu plachtu s dalajlámou

Bývalý předseda Strany zelených a nynější předseda strany LES Martin Bursík se projevuje jako největší český (ne-li evropský) bojovník za svobodu Tibetu. Soudě aspoň podle toho, jak srdnatě bojuje za to, aby obyvatelé našeho hlavního města i jeho návštěvníci měli na očích obří billboard, na kterém je zobrazen bývalý český prezident Václav Havel s tibetským duchovním vůdcem dalajlámou.

Bursík tento billboard nejprve nechal v dubnu vyvěsit na stěně svého domu – na protest proti politice současné české vlády, která usiluje o zlepšení vztahů s Čínou. Poté ho však pod hrozbou pokuty vyzval Odbor památkové péče, aby obří plachtu s dalajlámou odstranil. Bursík a jeho partnerka Kateřina Jacques se proti tomuto rozhodnutí nejprve odvolali a nakonec věc šalamounsky vyřešili tak, že plachtu přestěhovali na Rašínovo nábřeží - na dům, kde dříve bydlel Václav Havel a nyní patří jeho bratru Ivanovi.

Pokud se Ivan Havel takto rozhodl a památkáři v tom neshledají žádný problém, ať na Rašínově nábřeží ta obří plachta klidně visí. Trochu problém ovšem asi nejenom já mám s nápisem, který na billboardu je: „Pane premiére, mýlíte se! Češi Tibet podporují!“ Bursík jimi reaguje na fakt, že česká vláda ústy svého premiéra i ministra zahraničí prohlásila, že se nebude vměšovat do vnitřních záležitostí Číny a uznávat tibetskou exilovou vládu. U řady lidí tento postoj kritiku vyvolal, ovšem je na místě tvrdit, že takových kritiků je v České republice většina?

Petici s názvem Podporujeme Tibet, kterou bývalý ministr životního prostředí spustil, podepsalo do dnešního dne přes 14 000 lidí, což mi nepřijde  jako nějak zvlášť závratné číslo (i vzhledem k tomu, jak velkou propagaci má tato petice v médiích). Ke každoroční akci Vlajka pro Tibet se letos připojilo 601 obcí či městských částí, což je na první pohled poměrně hodně, ovšem vzhledem k celkovému počtu obcí v České republice to není ani jedna desetina.

Je totiž i řada těch, kteří sice souhlasí s tím, že ohledně dodržování lidských práv jsou v Číně stále problémy, je však otázkou, zda by si většina obyvatel Tibetu pomohla, kdyby se jejich území od Číny odtrhlo a Tibet se vrátil se ke své původní podobě feudálního teokratického státu. Další otázkou je pak i to, zda má smysl, aby Česká republika kvůli obraně Tibetu oslabovala své hospodářské vztahy s Čínou, když tak nečiní ani největší světové velmoci jako USA nebo Německo.

V případě Martina Bursíka navíc moc nevěřím ani tomu, že jeho boj za práva Tibeťanů je dán tím, že se jedná o člověka s pevnými morálními zásadami. Jeho časté změny politického dresu ve stylu „kam vítr, tam plášť“, téměř diktátorské řízení Strany zelených v době, kdy byl jejím předsedou či podezřele získané granty na rekonstrukci rodinných nemovitostí, získaných v restituci, o tom příliš nesvědčí.

Spíše bych viděl souvislost v tom, že se bývalý ministr životního prostředí všemožně snaží o návrat do vrcholné politiky. V eurovolbách sice jeho strana LES propadla, na podzim ovšem budou senátní volby a Bursík v nich bude kandidovat v Praze, kde úplně bez nadějí být nemusí. A jelikož s bojem proti jaderné energetice a podporou fotovoltaiky by asi moc velké šance na zvýšení popularity nebyly, tak proč to nezkusit s Tibetem?