Případ muslimské studentky – příklad pro neúspěšné maturanty

Zkraje týdne referoval čtenáře kolega bloger Lukáš Lhoťan o případu, který se letos stal na jedné střední škole v Ústí nad Labem (možno nalézt zde). Šlo o kauzu muslimské studentky, která se odvolala proti výsledku ústní maturitní zkoušky s poukazem na to, že zkoušející učitel češtiny byl vůči ní z důvodu její náboženské orientace zaujatý.

Jak známo, případ skončil tak, že krajský úřad umožnil studentce opakování zkoušky a příslušný učitel, který je pastorem Apoštolské církve, dostal od ředitelky školy vytýkací dopis za to, že ve svých hodinách projevoval netoleranci k jiným náboženstvím. Jak se na tuto skutečnost dívám já, coby sám středoškolský učitel?

K tomu, abych posoudil oprávněnost vytýkacího řízení, dostatek informací nemám. Je pravda, že pokud učitel českého jazyka a dějepisu je pastorem církve, tak zde nepřímo hrozí, že se při probírání některých částí učiva jeho osobní názory ve výuce odrazí. Ale na druhou stranu bychom neměli žádného učitele automaticky kádrovat, aniž bychom jeho výuce byli na vlastní oči přítomni.

Kroutím však hlavou nad tím, že krajský úřad vyhověl studentce v opakování maturitní zkoušky, přestože se na jejím výsledku jednoznačně shodla celá maturitní komise. Vždyť při zkoušení každého studenta musí být přítomni nejméně 3 členové komise a předseda maturitní komise je vždy pedagog z jiné školy než je maturant. Takovým rozhodnutím úředníci z kraje zcela podryli autoritu zkoušejících učitelů. O mnohém ostatně svědčí i to, že při opakování zkoušky pak studentka těsně prošla o jediný bod.

Příští maturanti z celé republiky tak dostali jednoznačný návod: když se u maturity nezadaří, odvolávej se, kde můžeš (přestože si třeba nic nevěděl).  Ostatně takové návody dostávají neúspěšní maturanti i z řady jiných míst a bohužel jim je často dávají i lidé, kteří v médiích vystupují jako renomovaní odborníci z oblasti vzdělávání. Příkladem je třeba pan Ondřej Šteffl, ředitel společnosti Scio.

Těžištěm činnosti této soukromé společnosti je především tvorba testů pro všechny stupně škol a státní maturita tak logicky ohrožuje její obchodní zájmy. Proto představitelé této společnosti brojí proti státní maturitě jak mohou a na různých webech i v internetových diskusích dávají těm, kteří u maturit neuspějí, všemožné návody, jak výsledek zkoušky napadnout. Netvrdím, že občas nemůže k nespravedlnosti dojít a že by student permanentně neměl mít právo se proti výsledku zkoušky odvolat. Když ovšem pan Šteffl neúspěšným maturantům například radí, aby si stěžovali na to, že u maturitního testu z matematiky bylo málo příkladů ze stereometrie nebo na to, že tento test byl těžší než testy z češtiny či cizího jazyka, tak nad tím poněkud zůstává rozum stát.

Důsledkem takových snah je často totiž to, že student hledá příčinu neúspěchu všude jinde než u sebe a přenese si takové návyky i do života. Nebylo by proto rozumnější poradit neúspěšným studentům především to, aby se na příští termín zkoušky lépe připravili?