Házení vajíček = demokracie v duchu „pravdy a lásky“?

Řada mých kolegů blogerů se již vyjádřila k událostem, k nimž došlo v pondělí na Albertově při setkání s prezidenty pěti evropských zemí . Já jsem byl v pondělí večer i celý včerejší den zaneprázdněn jinými povinnostmi a proto tak činím až dnes.

Prezident Zeman nepochybně nese část viny za to, k čemu na Albertově došlo. Určitě nevidím problém v jeho zahraniční cestě do Číny ani médii uměle nafouknuté kauze ohledně jeho letu soukromým tryskáčem Petra Kellnera.  Ale vulgarit při Hovorech z Lán se měl vyvarovat a stejně tak měl lépe vážit slova, když při debatě s Václavem Klausem na Žofíně poněkud zlehčoval masakr, ke kterému došlo před 25 lety na Národní třídě.  Řadu tehdejších účastníků tím oprávněně naštval a zbytečně tím ještě více přilil olej do ohně.

Je však otázkou, zda přes všechny tyto skutečnosti byl pondělní protest na Albertově adekvátní. Žijeme již 25 let v demokracii a tak každý může beztrestně protestovat proti hlavě státu či kterémukoliv jinému politikovi. Ale jak se již vyjádřili někteří, ten protest měl být proveden na jiné akci než na oslavě 17. listopadu, umocněné navíc přítomností prezidentů 4 ostatních zemí. Řada lidí tam jistě přišla i proto, aby si připomenula události, ke kterým zde došlo před 25 lety.

Místo toho se dočkali pískotu již při úvodní studentské hymně, kterou zpíval univerzitní sbor. Myslím, že rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima se vyjádřil naprosto trefně, když to označil za neúctu a pošlapání památky těch, kteří stáli na Albertově v roce 1939 a 1989. Skandování, které bylo slyšet od zfanatizovaného davu při závěrečném odhalení pamětní busty, snad ani nemá smysl komentovat. Ti, kteří tam přišli uctít památku 17. listopadu, nejspíš museli mít pocit, že si Albertov spletli s fotbalovým stadionem pražské Sparty. Akorát se zde místo Peltovi či Damkové vulgárně nadávalo Zemanovi a místo dělobuchů létaly vzduchem „jenom“ vajíčka a rajčata.

Zeman není prvním a asi ani posledním politikem, na kterého vajíčka či rajčata létala. Již dříve se toho dočkali například Klaus, Kalousek, Paroubek (ten čelil  v roce 2010 vůbec největší smršti) a dokonce i Václav Havel, když přišel v roce 1991 na shromáždění v Bratislavě. Ale překvapuje mě, že se k takovému kroku uchýlili zrovna Zemanovi odpůrci, k nimž patří v první řadě ti, kteří se často zaštiťují „pravdou a láskou“. I zde se velmi trefně vyjádřil pan rektor Zima: „musím říci, že na Albertově jsem se cítil v pondělí mnohem hůře než v listopadu 1989, protože dav byl zfanatizovaný a ukázal, že už není v platnosti heslo z listopadu 1989: Nejsme jako oni.“

P. S. Pan rektor Zima to již od některých rozhořčených diskutérů na internetu schytává a někteří ihned vyrukovali s informací, že Tomáš Zima byl v letech 1983-1990 členem KSČ. Těm bych chtěl vzkázat jediné: když vám dřívější členství v KSČ nevadí například u lidí jako je Jaromír Štětina, Tomáš Sekyra i dalších, kteří dnes mají blízko k oné „pravdě a lásce“, tak prosím nechte pana Zimu na pokoji.