A je to vcelku logické. Firmu má řada lidí zafixovanou jako symbol něčeho, co funguje a co nemůže na rozdíl od státu prodělávat (aspoň tedy ne dlouhodobě). Na druhou stranu, ve firmě to obvykle funguje tak, že co řekne majitel či nadřízený, to zkrátka platí a zpravidla není žádoucí příliš o tom diskutovat.
Kdežto v politice by to mělo fungovat tak, že zde rozhodují demokratické principy. Byť to ne vždy platí stoprocentně a někteří lidé zejména v souvislosti s českou politikou často oprávněně tvrdí, že ke skutečné demokracii máme stále ještě daleko, přece jen je zde rozhodující přání voličů a především je zde přípustné vyjádření odlišného názoru. Je ostatně zajímavé, že zatímco úspěšní podnikatelé u nás zatím v politice příliš úspěšní nebyli (Andrej Babiš je spíše světlou výjimkou), mnozí z těch, kteří z politiky odcházeli s ne zrovna velkou slávou, se pak úspěšnými podnikateli stali.
Ostatně i Andrej Babiš později svůj výrok sám trochu korigoval. Asi po půl roce svého působení ve vládě již v jednom rozhovoru prohlásil, že stát by se jako firmu řídit dalo – pokud by měl jednobarevnou vládu bez koaličních partnerů. A v podobném duchu včera mluvil i v úvodním projevu na celorepublikovém sněmu ANO 2011, kde se od něho dočkali kritiky především současní koaliční partneři ve vládě.
Jak by to bylo skvělé a snadné, kdyby mohl Babiš vládnout sám, nemusel hledat kompromisní řešení a nikdo by si nedovolil s ním nesouhlasit, názorně ukázal právě probíhající sněm. Nejenom, že byl Andrej Babiš jediným kandidátem na předsedu (to je poměrně časté i na sjezdech jiných politických stran), ale při volbě obdržel všech 100% hlasů. Něco takového se naposledy stávalo před 25 a více lety při volbě generálního tajemníka či jiných vrcholných politiků KSČ.
Někdo může namítnout, že Andrej Babiš je výrazná osobnost, bez kterého by ANO vůbec nevzniklo a který během svého krátkého působení v politice prokázal opravdu hodně, takže tak výrazný úspěch není až tak překvapivý. Co už však působí mnohem víc zvláštně, je to, že během včerejšího jednání se žádný jeho účastník nepřihlásil do diskuse, přestože moderující ministr životního prostředí Brabec k tomu delegáty téměř až prosebně vyzýval. Odvahu však přesto nikdo nesebral a i sám Babiš to okomentoval slovy „Zatím nebylo o čem diskutovat.“
Zvláštně působilo i to, když na post prvního místopředsedy zůstal nakonec jediný kandidát – současný předseda poslaneckého klubu ANO a bývalý manažer Agrofertu Jaroslav Faltýnek. Přestože původně měl mít řadu protikandidátů, poté, co dal Babiš před sněmem jasně najevo, že by si přál za druhého nejvyššího muže ANO právě Faltýnka, všichni ostatní protikandidáti z volby postupně vycouvali. Někteří to zdůvodnili tím, že se chtějí plně věnovat své práci ve vládě (například Brabec a Stropnický), jiní zase třeba tím, že se na takový post cítí ještě příliš mladí (místopředsedkyně Sněmovny Jermanová)...
V ANO 2011 zkrátka Babišova myšlenka, že i politickou stranu je možné řídit stejným způsobem jako firmu, zatím funguje. A je nutno říct, že i přes tuto nestandardní metodu je ANO i přes personální přehmaty s některými svými ministry zatím velmi úspěšné – po úspěchu v předčasných parlamentních volbách v roce 2013 přišel úspěch i v loňských volbách do Evropského parlamentu a především v komunálních volbách, strana má v současné době dle výsledků snad všech výzkumných agentur nejvyšší politické preference ze všech. Je však otázkou, zda jednota všech jeho členů a stoprocentní loajalita „velkému šéfovi“ vydrží i poté, až přijdou horší časy...