Je v dnešní době smysluplné kritizovat masivní bezpečnostní opatření?

Atletické mistrovství světa v čínském Pekingu se pomalu blíží ke konci. Pro zasvěcené asi nebude žádným překvapením, když napíši, že po organizační stránce se šampionát vydařil, byť nebyl tak dokonalý, jako olympiáda před 7 lety.

To nakonec přiznávají i čeští sportovní redaktoři, každodenně referující o (nejen) atletickém dění v čínském hlavním městě. V dnešní MF DNES mě však zaujala především reportáž s příznačným titulkem 850 tisíc strážců Pekingu.

Redaktor Tomáš Macek v ní čtenáře rozsáhle referuje o masivních bezpečnostních opatřeních, která pořádání atletického mistrovství světa v Číně doprovázejí. Popisuje například to, jak musel procházet detektorem kovů i při východu ze svého hotelu na ulici. Jak v hotelu, kde byla ubytována česká atletická výprava, byla provedena devadesátiminutová pyrotechnická prohlídka. Nebo jak při vstupu na nádraží či do stanice metra musíte postupně projít třemi bezpečnostními prohlídkami.

Možná se řadě lidí skutečně jeví prohlídky až v tak velkém rozsahu jako zbytečně masivní a pro běžné lidi obtěžující. Někdo možná přijde i s názorem, že to svědčí o tom, jak je dnešní Čína stále nesvobodnou zemí s totalitními praktikami. Takovým bych však chtěl z vlastních zkušeností sdělit, že takto masivní bezpečnostní opatření zdaleka nejsou jen čínskou specialitou.

Když jsem letos v rámci dovolené v Egyptě absolvoval jednodenní zájezd do Izraele, při přechodu hranic z Egypta do Izraele jsme museli postupně projít snad 8 přepážkami, osmkrát předložit svůj pas, několikrát projít detektorem kovů… Dokonce jsme museli na hranicích všichni přestoupit z egyptského do izraelského autobusu a při cestě zpět zase naopak. A i v samotném Jeruzalémě musí každý turista, který chce navštívit lokalitu, v níž se nachází Zeď nářků či Chrám Božího hrobu, podstoupit kontrolu svého příručního zavazadla a projít detektorem kovů.

Možná někdo řekne, že Izrael je stát, kde je potenciální nebezpečí teroristického útoku vyšší než ve většině ostatních zemí a tak jsou taková bezpečnostní opatření pochopitelná. Ale například i v Číně došlo vloni k pumovému útoku, který měli na svědomí radikální muslimové a který si vyžádal přes 30 obětí na lidských životech. A o moc lepší to není ani v Evropě. Proto po čerstvě zmařeném masakru ve vlaku z Amsterdamu do Paříže prohlásil jeden francouzský politik, že ve Francii budou brzy běžné bezpečnostní prohlídky i při vstupu na nádraží.

Svět je bohužel takový, že se svou bezpečností si dnes nemůžete být jisti téměř nikde. Proto se nedomnívám, že je správné kritizovat rozsáhlá bezpečnostní opatření při atletickém mistrovství světa nebo při jakékoliv akci obdobného charakteru. I když pro jejich účastníky mohou být někdy obtěžující, stále je to lepší než kdyby při nich mělo dojít k ozbrojenému útoku a ztrátám na lidských životech.