Konečně rozumný nápad: uprchlíky nezadržovat, ale nechat odjet do Německa

Přes 200 uprchlíků, zadržených v noci z pondělka na úterý v Břeclavi, bylo zřejmě poslední kapkou, která přiměla české politiky k racionálnímu jednání.

Až do dnešního dne to totiž fungovalo tak, že když naše cizinecká policie narazila na severoafrické migranty, kteří neměli pro vstup na české území příslušné doklady, zadržela je a umístila do některých z našich uprchlických táborů. Přestože téměř nikdo z těchto zadržených migrantů neměl v úmyslu v České republice zůstat – cílem jejich cesty bylo Německo, případně některá jiná země na západ či na sever od nás. Na to, aby se do některé z těchto vysněných zemí dostali, přitom tito lidé často obětovali veškeré své životní úspory.

Naše policejní složky běžence, projíždějící Českou republikou, neustále zadržovaly i přesto, že kapacity našich uprchlických zařízení již přestávaly stačit: po naplnění táborů v Bělé pod Bezdězem a v Zastávce u Brna musela být pro zadržené migranty narychlo otevřeno ubytovací zařízení ve Vyšních Lhotách a tento týden i v Břeclavi-Poštorné. Strategie maďarské, slovenské i rakouské policie byla přitom na rozdíl od naší policie již určitou dobu taková, že migranty, kteří si zakoupili platnou jízdenku na cestu do Německa, nechávala přes své území projet…

Česká republika pak byla za svůj „vstřícný“ postoj k ostatním evropským zemím ještě navíc kritizována, neboť zadržené uprchlíky údajně umísťovala do nevyhovujících zařízení, připomínajících vězení. A také za to, že většina českých občanů nemá k migrantům, přicházejícím ze Sýrie či Iráku, pozitivní přístup a má z nich zbytečné obavy, hraničící až z xenofobií. Když je tedy Německo ústy své kancléřky Merkelové na rozdíl od nás vítá s otevřenou náručí, tak proč jim bránit a násilně je zadržovat u nás?

Proto vítám dnešní rozhodnutí ministra vnitra Chovance, že Česká republika již nebude uprchlíky ze Sýrie nadále na svém území zadržovat a pokoušet se je posílat zpět do Maďarska a místo toho jim umožní vycestovat do vysněného Německa. Dalo by se říci: pozdě, ale přece…