Jak to vlastně je s českým školstvím – jsem rád, že nejsem se svými názory sám

Ve svém předposledním blogu jsem reagoval na reportáž ze sobotní MF DNES, věnované problematice školství. Šlo o reportáž na téma, jak bude vypadat svět v roce 2030 a jak by se v souvislosti s tím mělo současné školství změnit.

Tato reportáž redaktorky Radky Hrdinové se objevila včera večer ve zkrácené a mírně upravené podobě i na titulní straně IDNES.  Navíc na ni navazoval i odkaz na rozhovor s „odborníkem na vzdělávání“ Bohumilem Kartousem s titulkem „Školy mají problém - učí látku, ale ne děti.“

Dle profilu, který je na stránce otisknut, je pan Kartous (pracující v současné době v obecně prospěšné společnosti EDUin) nepochybně vzdělaný člověk. Vystudoval Fakultu sportovních studií i Pedagogickou fakultu na MU v Brně a postgraduální studium na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity. Kladu si však otázku, zda by „odborník na vzdělávání“ neměl mít za sebou i náležitou pedagogickou praxi. Ta dle zmiňovaného profilu u pana Kartouse spočívá v tom, že od roku 2012 externě přednáší na VŠE v Praze. Což samozřejmě určitá pedagogická praxe je, ale asi se s většinou lidí shodnu na tom, že přednášet na vysoké škole a učit na základní či střední škole je přece jen něco trochu jiného.

Je ovšem pravdou, že v porovnání s jiným pracovníkem společnosti EDUin Tomášem Feřtkem, který je rovněž označován za odborníka na vzdělávání a jehož články na toto téma jsou také často publikovány v českých médiích, je na tom Bohumil Kartouz ještě poměrně dobře. Novinář a filmový scénárista Tomáš Feřtek totiž neučil vůbec nikdy a pedagogickou fakultu ani nedostudoval.

Možná někteří čtenáři namítnou, že mnozí porevoluční ministři školství také nikdy neučili a například bývalí ministři financí Kalousek i Sobotka také neměli ekonomické vzdělání.  Já ale přece jen mám trochu problém s tím, když někdo, kdo sám nikdy neučil, stále dokola mluví o tom, že současné školství praktikuje na žáky tupý dril, že by ve škole měly být zrušeny nejenom jakékoliv tresty, ale i pochvaly, že školu již dnes příliš nepotřebujeme na to, aby žákům předávala znalosti, ale potřebujeme ji především k tomu, aby reprodukovala demokratické hodnoty. V souvislosti s tím pan Kartous v závěru rozhovoru například říká, že škola by měla působit proti xenofobním postojům české společnosti, které dle něho vykazuje až 90% lidí.

Možná, že holt mám zastaralé a nemoderní názory… Ovšem když jsem si pročetl diskusi pod výš zmíněným článkem paní redaktorky Hrdinové na IDNES, tak jsem s jistým potěšením zjistil, že nejsem se svými názory sám. Pro ilustraci zde uvedu několik názorů, které patřily k těm, jimž ostatní čtenáři udělili v diskusi nejvíce plusů:

„Většina oslovených expertů se totiž shoduje, že je nutné, aby to byla od základu jiná škola, pokud její absolventi mají v budoucím světě uspět… nejdřív by ti "experti" mohli sdělit, jak bude podle nich ten budoucí svět vypadat, to je totiž docela důležité.“

„… je to blábol, který přesně definuje, v čem je vlastně problém vzdělání - ne našeho školství. Prostor dostávají často ti, kteří rádi hladí orákulum koule a před dětmi v základní škole zpravidla neučili.“

„Důležité je, aby dítě četlo a text i chápalo, pak bude úplně jedno, jestli si ho bude číst v knize, na tabletu nebo třeba na břidlicové tabulce. Bohužel řada dětí dnes čte maximálně tak SMSky a pak se nelze divit, že mají problém zformulovat větu o více než třech slovech.“

Závěrem bych snad ještě dodal, že si rozhodně nemyslím, že naše školství funguje ideálně a že by v něm nebylo co zlepšovat. Jenom se jako učitel s více než dvacetiletou praxí obávám, že pokud by se mělo měnit dle představ mediálních vzdělávacích odborníků Kartouse, Feřtka či Šteffla, tak by to byly naopak změny k horšímu.