Lže Ovčáček, Herman nebo oba dva?

Zpráva o tom, že pan Jiří Brady byl vyškrtnut ze seznamu osob, kterým mělo být 28. října uděleno státní vyznamenání, hýbe českými médii. O kauze se mluví v televizi i v rádiu, píší o ní snad všechny dnešní deníky.

Téměř všichni čtenáři proto nejspíš vědí, o co v této kauze jde a tak ji popíši jen velmi stručně.

Ministr kultury Daniel Herman včera informoval česká média, že jeho strýc Jiří Brady byl ze seznamu letošních vyznamenaných vyškrtnut proto, že se Herman odmítl podřídit diktátu Hradu ohledně toho, aby zrušil schůzku s tibetským duchovním dalajlamou. Jak známo, dalajlama byl začátkem tohoto týdne v České republice hostem konference Forum 2000 a v úterý ho Daniel Herman na ministerstvu kultury skutečně přijal.

V pátečních Událostech na ČT 24 pak ministr kultury prohlásil, že prezident Zeman mu skutečnost, že nezruší-li schůzku s tibetským vůdcem, nebude jeho strýci vyznamenání uděleno, sdělil před několika svědky při setkání na slovenské ambasádě. Pražský Hrad však ústy prezidentova mluvčího Ovčáčka tuto skutečnost popřel a znovu národu zopakoval, že prezident nikoho ze seznamu letošních vyznamenaných nevyřadil. Pan Brady prý mezi letošními navrženými osobami byl, takových osob však bylo téměř 600 a Hrad jich obvykle vyznamenává jen kolem 30.

Dle zprostředkovaných informací od vicepremiéra Andreje Babiše mu pak dnes přímo Miloš Zeman potvrdil, že Daniela Hermana o zrušení schůzky s dalajlamou skutečně žádal, popřel ale, že by věc spojil s udělením vyznamenání jeho strýci (viz odkaz zde).

Na čí straně je tedy pravda a které z nich věřit? Většina nejen novinářů, ale dle ohlasů na internetových diskusích i většina české veřejnosti věří tomu, co včera sdělil ministr kultury Herman. A s ohledem na to, jak hradní mluvčí Jiří Ovčáček nedávno s největší pravděpodobností blafoval veřejnost ohledně důvodů pozdního příjezdu prezidentské delegace na pohřeb slovenského exprezidenta Kováče nebo ohledně toho jak Miloš Zeman nesplnil veřejně deklarované sliby v souvislosti s odvoláním kancléře Mynáře nebo omluvě rodině Ferdinanda Peroutky, se tomu příliš nelze divit.

Navíc na první pohled skutečně vše nasvědčuje tomu, že se události odehrály tak, jak je v médiích vylíčil Daniel Herman. Jenže při dnešním brouzdání internetem jsem objevil mimo jiné i článek, dle kterého vše tak jednoznačné a černobílé není. Dovolím si zde ocitovat jeho nejpodstatnější pasáž:

„Z prozatím dostupných informací vyplývá, že seznam vyznamenaných byl hotov již kolem 5. října, neboť šéf hradního protokolu Jindřich Forejt v pátek uvedl, že „vedoucí kanceláře prezidenta republiky a ředitel odboru kanceláře prezidenta republiky ... více než před dvěma týdny obeslali všechny osoby, které vyznamenání v letošním roce dostanou.“

Brady ovšem uvedl, že mu Forejt telefonoval až minulý pátek 14. října, kdy ho o vyznamenání informoval. Z toho by mohlo vyplývat, že Brady původně vůbec neměl mezi vyznamenanými figurovat a byl osloven až dodatečně.

Schůzka na slovenské ambasádě se konala 10. října. Herman tam podle svých slov pro ČT měl na prezidentovo naléhání na zrušení schůzky říci, že o tom bude přemýšlet. Nakonec v úterý 18. října dalajlamu přijal. Brady následně v pátek pro server Aktuálně.cz uvedl, že se právě dozvěděl o tom, že prezident Zeman jeho vyznamenání zrušil.“

Co tedy z informací, které do doby publikování tohoto blogu proběhly médii, vyplývá a co nikoliv?

O vyznamenání pro pana Bradyho, který během druhé světové války na rozdíl od svého otce i sestry přežil koncentrační tábor, po roce 1948 emigroval z Československa do Kanady, kde potom vydal několik svědectví o hrůzách holokaustu, se nejspíš skutečně nějakým způsobem „kšeftovalo“. To je samo o sobě zcela nepřijatelné, a proto se nelze řadě osobností z politického života divit, že svou účast na slavnostním večeru dne 28. října na Pražském hradě odmítají nebo ji vážně zvažují.

Druhou věcí pak je, zda na tom odsouzeníhodném kšeftování má skutečně podíl pouze tým Miloše Zemana. V článku ocitovaná fakta totiž svádějí i k domněnce (se kterou během týdne již přišly i Parlamentní listy), zda Daniel Herman za vyznamenání svého strýce určitým způsobem neloboval. Také mi přijde trochu zvláštní, proč pan Herman o údajné Zemanově výhrůžce neinformoval média ihned, ale až poté, co se oficiálně dozvěděl, že pan Brady mezi vyznamenanými nebude.

Zkrátka mi připadá, že obě strany sporu tak trochu mlží a úplnou pravdu nesdělila veřejnosti ani jedna z nich. Proto by do úplného vyjasnění celé této nechutné kauzy asi nebylo dobré, aby z ní byly dělány unáhlené závěry.