Soudruzi, socialistických států je na světě jedna třetina.

A bude se to zvyšovat.

Jedna čtvrtina, jedna pětina, ...

Myslím, že nikdo netvrdí, že matematiku v životě nepotřeboval, pokud je řeč o matematice, zvané lidově "kupecké počty" (sčítání, odčítání, násobení, dělení, zlomky, procenta). Pokud však zabrousíme do algebry, logaritmů nebo integrálního počtu a podobně, téměř nikdo se s nimi v běžném životě nesetká. Já jsem například ještě nikdy nepotřeboval ani tu nejjednodušší kvadratickou rovnici a už na této planetě opruzuji pěkně dlouho. Pokud někdo potřebuje vyšší matematiku k výkonu svého povolání, zpravidla se to nakonec musí stejně naučit sám, protože ze školy už si to nepamatuje.

Bez pořádný matematiky jsme dospěli do toho stádia, kdy puberťák v obchodě není schopen pochopit, že má doložit dvě koruny k pětistovce, aby mu prodavačka při jeho nákupu 202 Kč nemusela vracet drobný...

Matematika je velmi důležitý a krásný předmět. Kéž by bylo více dobrých matematiků. Věřím, že by ČR dosáhla znatelného pokroku a směřovala by logicky k prosperitě. Doprava. Myslím si, že dobří matematici nevychovávají levičáky.

Tak že by to, zda je někdo dobrý matematik, souviselo s jeho pravicovostí či levicovostí, si opravdu nemyslím...

O předpokladu, že paní novinářka umí psát stylisticky lépe než Vy, si dovolím pochybovat.

Ostatně, ten článek se Šteflem jsem taky četl. Dobré exot.

Vám všem, kteří se zde přete o praktické užití matematiky - je to součást základního, středního i vysokoškolského vzdělání. Rozvíjí schopnost logického myšlení a intelektuálního potenciálu...

Živím se v úplně jiném oboru, přesto jsem ráda, že mne moje matikářka na ZŠ naučila zlomky a později potom jiní i integrály a jiné lahůdky. To, že je v praxi neužiju mi žíly netrhá a své děti do pochopení problematiky honím z výše uvedených důvodů.

Prodavačka, která si nedokáže na obsahu kruhu představit jednu čtvrtinu je dost tristní obrázek.

Tak percentá sú v stotiny a promile ticíciny, čiže v podstate len iné spôsob zápisu zlomkov.

a jiný způsob počítání s tím jiným zápisem... je nutné to umět, protože jsou jisté vzorečky, kde nejsou zadané velikosti čísel ale jen hodnoty v písmenech...viz

v=d/t...a to míří k základům abstraktního myšlení....bez konkrétních čísel....jinak správně

v...velocity

d...distance

t....time

že jste ty logaritmy nakonec zmínil. Ty mi zlomily vaz. Do té 6. třídy (?) jsem v matice docela exceloval, ale k čemu jsou mi v praxi logaritmy (příklad užití jsem chtěl) jsem se dozvěděl až po 20ti letech a to od programátora, který si tím údajně (musel dlouho vzpomínat než nějaké užití našel) počítal zaoblení pro futra. :) A tím se mi matika zhnusila a odmítl jsem se učit zjevné zbytečnosti.

Pravda ale je, že učit matematiku může jenom někdo, kdo jí sám rozumí a má ji rád. Ostatní jen plní osnovy. Přitom by stačilo možná dát dětem "projekt".

Shodou okolností jsme toto zmínili nedávno s kamarádem v debatě a já mu obdobně popisoval svůj vztah k matematice a fyzice na základní a střední škole. Říkám: hele kdyby ten úkol byl např. - vypočtěte spotřebu PHM při letu rakety ze země na Měsíc a zpět, pak by měly děti co dělat možná i půl roku, ale zároveň by musely "nastudovat" i okolní věci (než jen dílčí vzorečky, čímž jsme my tehdy začali) a věřím, že by to alespoň chlapeckou část zaujalo. Pro holky bude muset obdobné zadání vymyslet pedagog, protože tam mne skutečně nenapadá, jak je "přinutit hrou". :)

Keď pôjdete k veštkyni a tá bude zhrozená z nejakej na jej vkus príliš krátkej čiary na ruke, môžete ju ukľudniť tým, že je v logaritmickej mierke.

Když to je těžké... Matematika je obtížná. A pokud je hlavním argumentem to, že "rozvíjí logické myšlení", pak se nelze divit, že dětem připadá otravná. Zkrátka pro většinu žáků je matematika jen "počítání příkladů", podobně jako fyzika je "dosazování do vzorečků". Nic víc za tím nevidí, a tudíž je to nijak nemotivuje. Ale čí je to chyba? Jejich určitě ne.

Jo, přesně.

Po třech letech nám na průmce vyměnili učitele matiky. První nás učil matematický dril, mezi jiným stovky vzorečků nazpaměť. Měl jsem vždy jedničku díky tomu, že jsem byl génius ve výrobě a ukrývání taháků i jejich aplikaci při testech a zkouškách. Takže uměl jsem vypočítat vše, ale proč se tak děje jsem vůbec netušil. Změnou učitele jsem jako primus třídy v matice skončil, ale naučil jsem se "matematicky" přemýšlet , naučil se matiku používat v praxi a díky tomu jsem pak exceloval ve svých budoucích povoláních.

Osud matematiky mají ve svých rukou výhradně profesoři. Jen na nich záleží, zda studenti matematiku nenávidí nebo když přímo nemilují, tak její smysl alespoň chápou.

Jedna věc je, že 90% toho, co se učíme ve škole člověk nikdy nepoužije.

Sám jsem kdysi maturoval z matiky i fyziky. Měl jsem totiž štěstí na SŠ na geniální učitelku matematiky. Chtěl jsem to i studovat, ale soudruzi nedovolili. Ale když dcera chodila na ZŠ, SŠ a VŠ, tak vodila domů na moje doučování všechny spolužáky a spolužačky. Někdy to znamenalo se vrátit hluboko do základní školy, aby mohli počítat na SŠ. Takže od té doby vím, že nejsou nějaké "speciální buňky na matematiku", ale spousta učitelů co to neumí vysvětlit. Teda, abych jim jen nekřivdil. Ono někdy stačí, když dotyčné dítě v kritickou dobu onemocní. A věřte, že když se třeba v 5., nebo jaké třídě se to dnes učí, nenaučí třeba zlomky, už se nikdy nechytí. Vždyť jak má třeba počítat rovnice se zlomky atd ? Tak je snadnější to svádět na to, "že prostě nemám buňky" ...

Tož, dohánění učiva je dost běžná záležitost - a alespoň za mých mladých dob bylo povinností učitelského personálu pomáhat a kontrolovat, aby se žák po delší absenci vrátil na normální stav.