Velký humbuk kolem financování soukromých a církevních škol

Ministerstvo školství chce snížit státní dotace školám, jejichž zřizovatelem není stát, tedy soukromým a církevním školám. Což se řadě lidí nelíbí.

Pravda je však taková, že zejména soukromé školy měly dosud oproti veřejným školám velkou výhodu. Na rozdíl od státních škol totiž od svých studentů a žáků vybírají školné a přitom od státu dostávají často až 90% toho, co státní školy, které peníze od žáků či jejich rodičů vybírat nemohou. Když například jedna pražská základní škola inkasovala od rodičů peníze za to, že některé předměty jsou vyučovány v cizím jazyce, školní inspekce jim takový přístup napříště zakázala.

Přijde mi proto logické, že stát chce i nadále dávat soukromým a církevním školám dotace na žáka – rodiče jejich žáků jsou také plátci daní, avšak provoz těchto škol by si jejich zřizovatelé (tedy fyzické osoby nebo církve) měli platit sami. Je to obdobná paralela jako například ve zdravotnictví: výdaje na léčbu hradí příslušná pojišťovna bez ohledu na to, zda se pacient léčí u státního nebo soukromého zdravotnického zařízení (nejedná-li se o nadstandardní zákrok), výdaje na provoz však jdou ze státních peněz jen u prvně jmenovaného typu zařízení.

Humbuk, který se proti tomuto záměru zvednul v médiích, je však obrovský. Hlasitě se nechávají slyšet především představitelé KDU-ČSL, kterým se nelíbí zejména snižování dotací církevním školám. Nejenom oni by však neměli zapomenout na to, že při schvalování církevních restitucí bylo občanům slibováno, že po jejich prosazení budou církve finančně nezávislé na státu. Představitelé soukromých škol pak skutečnost, že mají dvojí zdroj příjmu (jak od státu, tak na školném) obhajují tím, že jejich školy nabízejí oproti státním školám nadstandard, za který si žáci či jejich rodiče rádi připlácejí. Je tomu však skutečně tak?

Samozřejmě, že se v České republice najdou vysoce kvalitní soukromé školy – z těch nejznámějších středních bych zmínil například PORG nebo Kelnerovo Open Gate, z vysokých pak Bankovní institut nebo pražskou University of New York. Jenže vedle nich je u nás spousta soukromých škol, jejichž úroveň je podprůměrná, ne-li rovnou pochybná.

Například v regionu, kde žiji, je několik soukromých středních škol, kam chodí hlavně žáci, kteří se nedostanou na státní školu (v případě soukromého gymnázia) nebo žáci, kteří musejí během studia odejít z některé státní školy. Cesta k maturitnímu vysvědčení je tam totiž výrazně jednodušší a trochu ji komplikují jenom před 3 lety zavedené státní maturity. Jestli je to tím, že na soukromých školách je lepší kvalita výuky než na státních školách nebo jsou v tom i jiné faktory, nechám na zralé úvaze každého čtenáře.

Rozhodně nechci, aby můj článek vyzněl tak, že jsem v zásadě proti nestátním školám - jistě mají v našem vzdělávacím systému své nezastupitelné místo. Jde však o to, aby stát nedával štědré dotace tam, kde majitelům primárně nejde o co nejvyšší kvalitu poskytovaného vzdělání, ale o zisk. Myslím si, že kvalitní soukromé i církevní školy se existenčních problémů kvůli snížení státních dotací rozhodně obávat nemusí.