Saša Vondra a jeho starosti o českou suverenitu

Bývalý ministr obrany a místopředseda vlády pro evropské záležitosti Alexandr Vondra má starosti o českou suverenitu. Aspoň se to tvrdí v článku s názvem „Suverenita ČR dostává 25 let od listopadu na frak“, na který jsem dnes narazil při prohlížení zpravodajských serverů na internetu.

Titulek toho článku mě velmi zaujal a tak jsem se do něj ihned začetl. Názory na to, že naše země v některých směrech suverenitu ztrácí, totiž nejsou zcela ojedinělé a tak mě zajímalo, v čem konkrétně vidí nebezpečí ztráty naší suverenity bývalý předlistopadový disident a ještě do nedávna vlivný politik ODS Alexandr Vondra.  Dozvěděl jsem se,  že je to proto, že „všichni ti různí Zemanové, Babišové, Mládkové, Drulákové a Filipové“ zahájili výprodej předchozí české zahraniční politiky, spočívající v  obhajobě základních lidských práv a solidaritě s utlačovanými ve světě.  Navíc to dle Vondry všichni výše jmenovaní dělají v předklonu a velmi nedůstojným způsobem.

Tak nevím. Názory například na větší vstřícnost českého prezidenta i představitelů české vlády vůči Číně mohou být samozřejmě různé.  Dle mého názoru je jedině dobře, pokud tyto vztahy povedou k vyšší ekonomické spolupráci mezi oběma zeměmi a na tom, že prezident Zeman a před ním i premiér Sobotka či ministr zahraničních věcí Zaorálek prohlásili, že Česká republika uznává územní celistvost Číny, nevidím nic špatného. To samé již dříve ostatně prohlásili představitelé většiny západoevropských zemí i USA. Otázku lidských práv možná někdy někteří z nich při zahraniční návštěvě Číny zmínili také, ale i prezident Zeman se při nedávné návštěvě této světové velmoci sešel s představiteli tamní občanské společnosti (což nám však česká média utajila).

Proto se na rozdíl od pana Vondry nedomnívám, že by postoj současných vrcholných představitelů našeho státu vůči Číně či Rusku znamenal jakousi ztrátu naší suverenity. K té by naopak došlo, kdyby hlava našeho státu nebo představitelé vlády jen slepě poslouchali všechny pokyny, které k nám přijdou z Bruselu či z Washingtonu – tak jako se dříve slepě poslouchaly pokyny z Moskvy. V této souvislosti je dobře i to, že po odchodu ruských vojsk z našeho území k nám vzápětí nepřišla vojska jiná. Přítomnost amerických vojsk či umístění amerického radaru, o které se tak snažil právě Alexandr Vondra, by dle mého názoru ohrožovaly suverenitu naší země mnohem víc než Zemanovy cesty do Číny či na Rhodos.