Bývalá americká ministryně zahraničí a kandidátka Demokratické strany v loňských prezidentských volbách Hillary Clintonová dnes přednesla první veřejný projev od své volební porážky.
Jak je napsáno například v článku zde na iDNES, jednalo se o poselství, určené pro delegátky konference, zaměřené na rovnoprávnost žen ve společnosti. Clintonová v něm (vcelku dle očekávání) vyzvedla masový protestní pochod na podporu žen, který se v amerických městech konal den po inauguraci Donalda Trumpa, který, jak známo, právě Clintonovou v listopadových prezidentských volbách porazil. A zřejmě v reakci na svou porážku pronesla i větu: „Navzdory překážkám zůstávám přesvědčená, že budoucnost je žena!”
Tak nevím… Člověk samozřejmě musí brát slova paní Hillary v kontextu toho, že byla určena delegátkám, bojujícím za práva žen, ale přece jen mi výrok „Budoucnost je žena“ nepřijde zrovna dvakrát šťastný. Budoucnost by přece měla patřit všem lidem bez ohledu na jejich pohlaví, barvu pleti, náboženství, atd. A opravdu si moc nedovedu představit, že by politik, kandidující v USA či kdekoliv v Evropě na hlavu státu veřejně prohlásil, že budoucností je muž, případně, že muži jsou lepší politici než ženy.
Osobně bych vůbec nebyl proti tomu, kdyby se v politice angažovalo více žen. Přece jen by to mohlo být zárukou toho, že by politika nehrubla tak moc, jako je tomu v současné době a neslýchali bychom tak často slova o „zkorumpované pakáži“, „ojebání“ nebo o tom, že někdo něco „zku….“ Navíc znám v našem regionu několik političek, které si ve funkcích starostek či místostarostek počínají velmi dobře. A i co se týká vrcholné politiky, tak kromě některých „antipříkladů“ z minulosti (Parkanová, Němcová, Karolína Peake…) lze i zde najít pozitivní příklady – domnívám se třeba, že současné ministryně Šlechtová či Valachová (byť ji zde na blogu občas kritizuji) určitě nejsou horší než mnozí mužští předchůdci na jejich postech.
Rozhodně ovšem nesouhlasím s tím, že by ženy měly být při volbách či jmenování do veřejných funkcí nějakým způsobem zvýhodňovány kvůli tomu, že je jich v politice málo. Jako zcela nesmyslné mi například přišlo, když v ČSSD někteří politici před 2 lety prosadili povinné vyčleňování 40% míst pro ženy na volebních kandidátkách (což se dnes již bývalý ministr Jiří Dienstbier navíc snažil neúspěšně prosadit i na vládní úrovni). Žena, která na to má, by se totiž měla v politice dokázat prosadit i bez jakéhokoliv genderového zvýhodňování.
