Tak matematiku přece jen učit umíme a problém je spíše ve studentech?

I když se v matematice letos čeští maturanti mírně zlepšili, stále pro ně u zkoušky z dospělosti představuje tento předmět největší strašák.

V letošním jarním termínu neuspělo u maturitního testu z matematiky 21,7% maturantů, přičemž loni to bylo 23,2%. I tak asi nejenom mně přijde tohle číslo stále velké, zejména s ohledem na to, že u testu je hranice na projítí stanovena na pouhých 33% a ti, kteří z královny věd maturovali před 20 a více lety, by ho nejspíš hravě zvládli. O hlavních příčinách, proč matematika stále dělá českým středoškolákům tak velký problém, toho již bylo napsáno spoustu. Dnes mě v Hospodářských novinách zaujal článek, kde se k této problematice vyjadřuje učitel angličtiny na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy Martin Mikuláš.

Zajímavý a dle mého názoru výstižný je již nadpis příslušného článku: „Matematiku učit umíme. K výsledkům, jaké mají Američané, nám schází motivovanější studenti.“ Tohle tvrzení pak pan Mikuláš následně podporuje slovy: "Měl jsem možnost sledovat výuku a učebnice na amerických školách, kde je úroveň mnohem vyšší. Studenti musí například každý den vypracovat třicet příkladů, jejich dovednosti jsou pak samozřejmě lepší." V přístupu učitelů ke studentům či v metodách výuky v obou zemích naopak vysokoškolský pedagog, pracující navíc i pro mezinárodní testovací agenturu UNIcert, žádný rozdíl nevidí.

Proč mě tento článek tolik zaujal a proč jsem se rozhodl upozornit na názory pana Mikuláše i prostřednictvím mého blogu? Především proto, že dosud se ve většině našich mainstreamových médií vesměs objevovaly názory, které příčiny neúspěchu českých studentů u maturity z matematiky viděly úplně jinde. Dle vzdělávacích  odborníků typu pana Botlíka, Kartouse či Feřteka, kteří obvykle dostávají v médiích největší prostor (přičemž někteří tito „odborníci“ nepůsobili ve školství nikdy nebo jen velmi krátce), totiž obvykle byla hlavní příčina v neschopnosti českých učitelů a jejich zastaralých metodách výuky, v nekvalitních testech se sporným zadáním od Cermatu nebo vůbec v „bolševickém“ českém školství, které si na studenty vymyslelo takovou nehoráznost jako například jednotnou společnou část maturitní zkoušky či jednotné přijímací zkoušky na střední školy.

Proto jsem byl mile překvapen, že článek s názory někoho, kdo to vidí diametrálně jinak než výše zmínění mediální odborníci, v Hospodářských novinách vyšel a věřím, že nepůjde pouze o pověstnou jednu vlaštovku, která ještě jaro nedělá.

Netvrdím tímto samozřejmě, že všichni současní čeští učitelé matematiky či jiných předmětů jsou skvělí – tak jako v každé jiné profesi, i mezi nimi jistě jsou lidé výborní, průměrní i podprůměrní. Stejně tak netvrdím, že u státní organizace Cermat není co zlepšovat - například letošní patálie kolem výsledků maturitních slohových prací, které někteří maturanti ještě neznali ani v čase, kdy skládali ústní zkoušku, byly opravdu ostudné. Ovšem opravdu se domnívám, že bychom si měli přestat nalhávat, že za špatnými výsledky mnohých maturantů jsou jen špatní učitelé či neschopný Cermat. Spíše bychom se měli zamyslet nad tím, proč studenti v USA i jiných zemích jsou schopni vyvinout vyšší studijní úsilí než většina jejich českých vrstevníků.  A také si realisticky přiznat, že pokud bude na maturitní obory chodit přes 75% žáků z populačního ročníku (jako tomu bylo letos), tak asi velké zázraky u maturitních zkoušek čekat nelze.