Předposlední den atletického mistrovství světa v Londýně byl jak ve znamení naší dvojnásobné medailové radosti v hodu oštěpem, tak i definitivního loučení atletického krále Usaina Bolta.
Pro fenomenálního jamajského atleta Usaina Bolta šlo o vůbec poslední start na vrcholné atletické akci typu mistrovství světa či olympijských her. A jelikož jeho poslední individuální start na londýnském šampionátu nedopadl dle představ jeho samého i Boltových příznivců (v závodě na 100 metrů skončil třetí), s napětím se očekávalo, zda se bude loučit se skvělou kariérou aspoň jako finišman zlaté jamajské štafety.
Jak asi víte, dopadlo to úplně jinak a asi nejhůř, jak mohlo: Bolt na posledním úseku přebíral štafetový kolík s malou ztrátou na štafety USA a Velké Británie. Místo očekávaného zdrcujícího Boltova finiše se však jamajský sprinter po zhruba 30 metrech chytil za levé stehno a skácel se k zemi. Místo obíhání vítězného kolečka s ostatními členy jamajské štafety tak Bolt musel být odvezen z atletické dráhy na vozíčku.
Asi se všichni nezaujatí atletičtí fanoušci shodnou na tom, že tak smutný konec si tento fenomenální sportovec, který svými výkony řadu let dělat atletiku přitažlivější a ještě u toho navíc dokázal bavit diváky na celém světe svým showmanským (ale vždy sportovním) vystupováním, nezasloužil. Vždyť během své úžasné kariéry získal 8 zlatých olympijských medailí, 11 zlatých na mistrovství světa a nespočetněkrát vítězil na mítincích Diamantové ligy i jinde. Je navíc držitelem světových rekordů na 100 i 200 metrů, které v dohledné době těžko někdo překoná. Ve sportu ale prostě není vždy vše jako v pohádce a tak ani nepsaný atletický král nemá jistotu, že při loučení se svou skvělou kariérou vyhraje. To by si měli všichni nejenom atletičtí fanoušci uvědomit a nezatracovat svého oblíbeného sportovce, když se mu zrovna nedaří.
Své o tom ví například i naše skvělá dlouholetá reprezentantka v hodu oštěpem Barbora Špotáková. Přestože ji takřka celý národ mnohokrát vynášel do nebes – nejvíc asi po nezapomenutelném vítězství posledním hodem na olympijských hrách v Pekingu, stačilo, když se jí před 2 lety poprvé během velmi úspěšné kariéry nezadařilo a ihned to od řady „fanoušků“ schytala. Na její hlavu se tenkrát ze všech stran snesla kritika za to, že odešla od trenéra Jana Železného a na mistrovství světa, konaném shodou okolností také v Pekingu, skončila až devátá. Našli se dokonce i takoví, kteří psali o tom, že se Špotáková jakožto státní zaměstnankyně celý rok jen flákala a měla by své místo v pražské Dukle přepustit jiným…
Proto jsem měl asi nejenom já zvlášť velkou radost z toho, když Bára letos v Londýně všem svým kritikům rázně zavřela ústa a dokázala znovu vybojovat zlato. Jestli to byl i v jejím případě poslední závod na vrcholné atletické akci, zatím Barbora Špotáková nesdělila. Ale ať už bude ve své kariéře ještě pokračovat či nikoliv, za to, co během ní dokázala, si rozhodně zaslouží respekt. Stejně tak jako si ho zaslouží i bývalý několikanásobný olympijský vítěz a mistr světa v hodu oštěpem Jan Železný. Včerejší stříbro a bronz jeho svěřenců Vadlejcha a Frydrycha totiž ukázalo, že Železný byl nejenom skvělým závodníkem, ale je i výborným trenérem.
Na Špotákovou, Železného i další úspěšné české sportovce by prostě člověk měl být právem hrdý a nezatracovat je, pokud se jim někdy nezadaří. Ani sebelepší sportovec totiž není strojem na vítězství, což se nyní ukázalo i v případě fenomenálního Usaina Bolta.
