Slova českého prezidenta Miloše Zemana, přednesená včera na Parlamentním shromáždění Rady Evropy, vyvolala u ukrajinských politických představitelů nebývale ostré reakce.
Jak už asi nejspíš všichni zaznamenali, český prezident přednesl včera před Parlamentním shromážděním Rady Evropy projev, v kterém se dotknul otázky islámského terorismu, postoje českých občanů k migrantům a také vztahu Ukrajiny a Ruska. V této souvislosti zkritizoval protiruské sankce, které dle něho nefungují a měly by být zrušeny. Ruskou anexi Krymu pak označil za uzavřenou věc, která by mohla být vyřešena tak, že by Rusko poskytlo Ukrajině finanční kompenzaci (viz odkaz zde).
Právě Zemanův návrh na kompenzaci Ukrajině za odtržení Krymu vyvolal u některých ukrajinských politiků nebývale ostré reakce. Někteří označili současného českého prezidenta za „antiHavla“, jeden ukrajinský poslanec dokonce za „darebáka, ničemu a alkoholika.“ Z českých politiků pak byli dle očekávání k Zemanovi nejvíce kritičtí politici za TOP 09. Předseda této strany Miroslav Kalousek opět mluvil o tom, že současný prezident Českou republiku v civilizovaném světě poškozuje, místopředseda TOP 09 Marek Ženíšek dokonce prohlásil, že „prezident nemá žádný mandát k tomu říkat své osobní názory na mezinárodním fóru, vydávat je tím za postoj republiky a ještě radit Ukrajině.“
Jaký názor mám na Zemanovo vystoupení já? S jeho slovy o tom, že protiruské sankce jsou neúčelné a zbytečné, plně souhlasím. Dle mého názoru totiž nepřinesly prospěch ani jedné straně a uškodily i některým českým firmám, které před jejich zavedením vyvážely své výrobky do Ruska. Rusku hospodářské sankce určité komplikace přinesly a na zhoršení stavu ruské ekonomiky se možná určitým způsobem podepsaly. Ovšem jak včera Miloš Zeman trefně prohlásil, pozice ruského prezidenta Vladimíra Putina se rozhodně kvůli nim nezhoršila, naopak jeho obliba vzrostla na 80% (přičemž cílem zavedení sankcí měl být opak).
Otázka odtržení Krymu od Ukrajiny už je samozřejmě choulostivější záležitostí. Chápu ukrajinské politiky, když mluví o tom, že jejich země nebude prodávat své území, čest či důstojnost. Ani pro nás by v případě odtržení části našeho území něco takového asi přijatelné nebylo. Ovšem na druhou stranu je faktem i to, že Krym patřil k Rusku již od konce 18. století a k Ukrajině byl administrativně převeden až v roce 1954, tedy v době, kdy Ukrajina i Rusko nebyly samostatnými zeměmi, nýbrž součástí SSSR.
Navíc je nutno vzít v potaz i fakt, že před odtržením proběhlo na Krymu referendum, při němž se drtivá většina tamních obyvatel vyslovila pro připojení k Rusku. Souhlasím v tomto případě s těmi, co budou argumentovat tím, že tohle referendum proběhlo za poněkud nestandardních podmínek a jeho vyhlášení bylo v rozporu s ukrajinskou ústavou. Jenže pokud většina lidí na Krymu nechtěla z různých důvodů, aby jejich území zůstalo pod Ukrajinou, je otázkou, zda bylo smysluplné dlouhodobě jim v tom bránit. Kam něco takového obvykle vede, totiž názorně vidíme na tom, co se aktuálně děje v Katalánsku.
Proto zatímco někteří berou Zemanův návrh na řešení sporu Ruska s Ukrajinou ohledně Krymu za nehorázný či nepřijatelný, jiní ho zase mohou považovat za pragmatický. V každém případě ale považuji za poněkud lichá slova pana Ženíška či některých dalších o tom, že český prezident nemá žádný mandát k tomu, aby na mezinárodních fórech říkal své osobní názory. Prezident totiž není pouhým úředníkem či kladačem věnců (byť by si to někteří přáli) a to, že má na některé věci odlišné názory než česká vláda, také není v české politice ničím novým. Jak včera prohlásil v pořadu Události komentáře na ČT 24 bývalý ministr zahraničí Jan Kavan, i v době, kdy byl členem vlády on, bylo například běžné, že se stanoviska české vlády a prezidenta Václava Havla v některých věcech (například v otázce postoje k Číně a Tibetu) zásadně rozcházela.
