MS v Rusku probíhá zatím precizně, ale vše je prý jen velké divadlo…

Na mistrovství světa ve fotbale, jehož hostitelem je poprvé v historii Rusko, aktuálně vrcholí boje v základních skupinách. A po organizační stránce zatím klape vše perfektně (i když to někteří novináři neradi přiznávají).

Když si před začátkem letošního fotbalového mistrovství světa přečetl neznalý čtenář v některém z českých médií sportovní rubriku, tak nejspíš musel nabýt dojmu, že šampionát v Rusku bude nejhorším v historii. Psalo se například o „bizarní tribuně“ na fotbalovém stadionu v Jekatěrinburgu (jde o části tribuny, které byly dodatečně přidány, aby byla splněná minimální kapacita 35 tisíc diváků, a které budou po skončení mistrovství zase rozmontované), o ruských problémech s fotbalovými chuligány, o tom, že většina Rusů neovládá žádný světový jazyk… A především o tom, jak je takřka skandální, že pořádání tak významné sportovní akce bylo svěřeno zemi, která je symbolem nesvobody a která před několika lety anektovala Krym. Ostatně, jak mnozí novináři zdůrazňovali, žádný z vrcholných politiků členských zemí EU se navštívit fotbalový šampionát nechystá.

To poslední uvedené se splnilo, politici ze zemí EU skutečně zůstali doma. Je ovšem otázkou, zda to někomu až tak moc vadilo. Ostatně, fotbalisté Německa zvládli otočit nepříznivý vývoj zápasu se Švédskem i bez podpory kancléřky Merkelové v hledišti a zrovna tak jsem přesvědčen, že by žádný vliv na výkon francouzských fotbalistů neměla přítomnost jejich prezidenta Macrona nebo na hru Angličanů účast premiérky Mayové. Zato je příjemným překvapením, že tribuny jsou téměř na každý zápas plné a kromě fanoušků z evropských zemí přijeli do Ruska svá mužstva ve velkém počtu podpořit i fanoušci z Mexika, Kolumbie či Japonska. A dokonce byly v hledišti k vidění i fanynky Íránu nebo Saúdské Arábie, tedy zemí, kde u nich doma mají nebo ještě donedávna měly ženy vstup na fotbalové zápasy zakázané.

Ani obavy z chuligánství či z údajně rasistických nálad v Rusku se dosud nepotvrdily, dle očitých svědků umí prakticky všichni dobrovolníci anglicky, doprava v ruských městech nekolabuje – metro jezdí prakticky pořád… A když se ještě navíc vcelku daří i ruským fotbalistům (první 2 zápasy vyhráli, ve třetím sice utrpěli porážku 0:3 od Uruguaye, ale ta už neměla na jejich postup ze skupiny vliv), o kterých se v našich médiích před šampionátem psalo jako o jednom z největších outsiderů, tak co negativního na tom zlém a nenáviděném Rusku najít, lámali si zřejmě hlavu mnozí čeští novináři.

Ale jak předvedl například pan redaktor Karel Knap v MF DNES, oni si vždy v tomhle směru nějak poradí. V komentáři s výmluvným titulkem Dárek od Putina. Jen další Balšoj těatr v Rusku sice přiznává, že organizace fotbalového mistrovství světa po všech stránkách klape, ale jedním dechem dodává, že před 4 lety na zimní olympiádě v Soči také vše fungovalo, ovšem brzy po jejím skončení došlo k anexi Krymu… Případně, že teď to sice vypadá, že je v Rusku svoboda a může se dokonce i natáčet na Rudém náměstí, ale po skončení „fotbalového juchání“ už tomu tak zaručeně nebude.

Každý nezaujatý člověk, ať už v Rusku byl nebo ne, nejspíš chápe, že v Rusku zcela demokratické poměry nejsou, a že i když se životní úroveň většiny Rusů od nástupu Vladimíra Putina do čela země zlepšila, s obyvateli většiny západních zemí se stále v tomhle směru srovnávat nemohou. Přesto ovšem nechápu nutkavou potřebu řady českých novinářů najít na Rusku za každou cenu vždy něco negativního. Zvlášť když se jedná o sport a pro účastníky fotbalového mistrovství světa je rozhodující především to, že organizačně v Rusku zatím vše klape (na rozdíl od předchozích šampionátů v Brazílii či JAR), hraje se za velkého zájmu diváků na moderních stadionech a o bezpečnost hráčů i diváků je dobře postaráno (což také není v dnešní době samozřejmost…)