Ještě donedávna patřila Petra Kvitová k těm českým sportovkyním, které v naší zemi patřily mezi nejvíce uznávané. Nejenom kvůli velkému množství úspěchů, kterých během své kariéry dosáhla (vítězství ve Wimbledonu v letech 2011 a 2014, finále Australian Open v loňském roce, bronz na olympijských hrách v Riu v roce 2016...), ale i pro své sympatické a skromné vystupování na kurtu i mimo něj. Ale co naplat, když této nepochybně výborné tenistce chybí dostatečná politická uvědomělost...
Ta se u ní částečně projevila již v roce 2018, kdy se nezdráhala přijmout státní vyznamenání od téměř všemi nenáviděného Miloše Zemana. Sice to prvně vypadalo nadějně, neboť se 28. října 2018 na slavnostní večer do Vladislavského sálu nedostavila se zdůvodněním, že má horečku. Mnozí si byli jisti, že to byl od ní jen zástupný důvod, aby se vyhnula setkání s tím „proruským a pročínským švábem“, a pouze neměla až tak velkou odvahu jako například biatlonistka Gabriela Koukalová, která dopředu veřejně vyhlásila, že pokud by ji někdy Zeman pozval na Hrad, tak by takové pozvání zcela jistě odmítla. Ke zklamání uvědomělé části české sportovní veřejnosti však Kvitová zhruba 14 dní na to státní vyznamenání na Hrad převzít přišla...
Jestliže nad tímto prohřeškem Kvitové se ještě dalo přivřít oko, naprosto neomluvitelné bylo to, čeho se dvojnásobná wimbledonská vítězka dopustila včera. Zatímco převážná většina českých sportovních příznivců nepochybně projevila radost nad tím, že nesympatická ruská dopingová hříšnice Maria Šarapovová oznámila ukončení tenisové kariéry, Petra Kvitová této nesympatické hekající Rusce na Twitteru vzkázala: „Bylo vždy potěšením, být s tebou na kurtu. Byly to mezi námi velké bitvy. Moc tě uznávám za tvou tvrdou práci.“ Pokud nad takovým vyznáním sympatií někdo nevěřícně kroutí hlavou (a zcela oprávněně) a domnívá se, že jde jenom o fake news, šířenou Sputnikem nebo jinými proruskými dezinformačními servery, tak se bohužel mýlí – zmiňuje se o tom například i článek zde na iDNES.
I mně taková politická neuvědomělost, jaké se naše tenistka dopustila, přijde jako do nebe volající. Jak může v souvislosti s ruskou tenistkou někdo mluvit o tvrdé práci, když i každému sportovnímu laikovi je v dnešní době jasné, že všichni ruští sportovci si ke svým úspěchům pomáhají nepovolenými prostředky, nad čímž v zájmu získání pochybné prestiže této jinak zaostalé země dohlíží sám Vladimír Putin? A jak pro někoho může být potěšením hrát na kurtu s tenistkou z nám nepřátelské země? Jaký to kontrast například s hrdinným činem pražského primátora Zdeňka Hřiba, díky jehož iniciativě došlo dnes k přejmenování pražského náměstí Pod Kaštany, nacházející se poblíž ruské ambasády, na náměstí Borise Němcova, čímž jeho hlavnímu nepřítelovi Putinovi i všem zdejším proruským trollům zasadil takřka zdrcující ránu?