Když prohraješ na hřišti, zkus to uhrát na rasismus…

Dopustil se opravdu obránce pražské Slavie rasistické urážky svého protihráče nebo ho jeho soupeř očerňuje především z toho důvodu, že neunesl prohru na hřišti?

Jsem již dnes asi několikátý, kdo se rozhodl napsat blog o politováníhodné události, která se včera odehrála ve skotském Glasgowě. Letmo jsem zahlédl, že o stejném tématu již dnes napsali blog Šárka Medková, Jiří Turner i Petr Omelka, a je tedy možné, že se  budu částečně opakovat v tom, co už napsali oni. Ale jako sportovní fanoušek a bloger, píšící o sportu poměrně často, bych si zkrátka vyčítal, kdybych se ke včerejšímu zápasu pražské Slavie s Glasgowem Rangers nevyjádřil rovněž.

K „hříšníkovi“ Ondřeji Kúdelovi mám bližší vztah už proto, že je odchovancem fotbalového klubu FC Slovácko, což je tým, na jehož zápasy pravidelně chodím od doby, kdy vznikl jakožto následník někdejšího prvoligového klubu FC Synot. A ještě dnes si živě vzpomínám, jak se někdy v roce 2005 začal objevovat v sestavě FC Slovácko na pozici pravého beka, byť mu tehdy bylo pouhých 18 let. Herní nezkušenosti se na něm sice občas zpočátku projevovaly, ale brzy začal všem fanouškům ukazovat, že je velkým talentem a své místo v základní sestavě mu právem náleží. Už za dva roky pak byl platným členem fotbalové reprezentace do 20 let, která na mistrovství světa v Kanadě senzačně došla až do finále.

Pak už logicky pro něho bylo Uherské Hradiště příliš malé, jeho další cesty vedly do pražské Sparty, pak přes Mladou Boleslav, kazašský Šymkent a Liberec, až nakonec v roce 2018 ve svých 31 letech začal oblékat dres druhého pražského „S“, tedy Slavie. Zde Kúdela jednoznačně prožívá vrchol své fotbalové kariéry a svými výkony si postupně řekl nejenom o místo v základní sestavě „sešívaných“, ale dostal od trenéra Šilhavého příležitost i v reprezentačním áčku. Ondra přitom přes všechno, co ve fotbale dosud dokázal, stále působí skromným dojmem a nikdy neměl manýry některých fotbalových hvězd. Nejspíš i proto to dotáhl ze všech členů výše zmíněné reprezentační dvacítky, která vybojovala na MS v roce 2007 stříbro, nejdál. Přitom tedy se v médiích mluvilo v souvislosti s budoucí zářnou fotbalovou kariérou spíše o hráčích jako byli Fenin, Kalouda, Šimůnek a někteří další…

O to víc mě mrzí, co se tomuto hráči přihodilo včera večer. A opravdu se mi nechce věřit tomu, že by se zrovna on uchýlil k rasistické urážce svého protihráče. Už proto, že i v současné pražské Slavii hraje několik hráčů tmavé pleti, kteří patří k jejím herním tahounům. Ať už je to senegalský megatalent Sima, nigerijský útočník Olayinka nebo Kúdelův parťák ze stoperské dvojice Deli. Co Ondřej Kúdela skutečně hráči Kamarovi z Glasgow Rangers řekl, ví nejspíš jen oni dva. Slavia se ústy svého šéfa Jaroslava Tvrdíka zaručuje za Kúdelu, skotský tým zase ústy svého trenéra Stevena Gerrarda za Kamaru… Ale i kdyby náhodou byla pravda na straně záložníka Rangers, jehož rodiče pocházejí ze Sierry Leone, tak je přece nepřijatelné, aby byl český fotbalista kvůli tomu po zápase v útrobách stadionu svým protihráčem fyzicky napaden a utržil od něj několik ran pěstí (viz odkaz zde).

Na jednu stranu je jistě v pořádku, že se rasistické urážky, ať už ze strany protihráčů nebo diváků v hledišti, berou jako nepřípustná věc. Jenže mi v dnešní době nejenom ve fotbale přijde, že je fenomén rasismu trochu přeceňován a zejména některé osoby tmavé pleti toho dovedou náležitě zneužívat. A tak obvinění z rasismu často čelí i ti, kteří olajkují či sdílí nějaký „politicky nekorektní“ příspěvek na sociální sítí, v reakci na hnutí Black Lives Matter prohlásí, že přece záleží na všech životech, tedy nejenom těch černých apod. A nerad bych hráčům Glasgow Rangers a jejich trenérovi, kterého jsem kdysi jako hráče FC Liverpool velmi uznával, křivdil, ale přišlo mi, že včera prohru od Slavie vyloženě neunesli. Což se projevovalo nejprve jejich hrubostí na hřišti během druhého poločase a po zápase i snahou obvinit svého soupeře z rasismu…