Když nebinární poradce Bidenovy vlády krade na letišti kufr

Jak je možné, že osobě, která krade na letišti cizí kufr, byl předtím svěřen vysoký post v úřadu americké vlády?

V únoru letošního roku se Sam Brinton stal historicky první nebinární osobou, která dosáhla vysokého postu v americké federální vládě. Brinton se konkrétně stal poradcem vlády prezidenta Joe Bidena, majícím na starost likvidaci vyhořelého paliva a odpadu v Úřadu pro jadernou energetiku.

Jak bylo tehdy psáno v článku zde na iDnes, jmenování člověka s proměnlivou pohlavní identitou (jak jsou obvykle nebinární osoby charakterizovány) a aktivisty za práva LGBTQ komunity vyvolalo určité pohoršení u některých americky konzervativně laděných politiků. Brintonovi zastánci naopak argumentovali tím, že jde o vysoce vzdělaného člověka, který získal dvojí magisterský titul na prestižním Massachusettském technologickém institutu.

Já sám jsem vždy byl toho názoru, že pro vykonávání jakékoliv důležité funkce mají být u daného kandidáta vždy rozhodující především jeho odborná způsobilost, ale také manažerské schopnosti či morální vlastnosti. Naopak by nemělo být podstatné, zda se jedná o muže či ženu, jaké je daný kandidát národnosti, rasy nebo jaké jsou jeho politické názory. Proto bych problém ani v tom, že kandidát na post ve vládě je genderově nebinární osobou, neviděl.

Asi nejenom já jsem však dnes kroutil hlavou nad tím, když jsem na iDnes zahlédl zprávu s titulkem Bidenův nebinární náměstek kradl na letišti kufr. V příslušné zprávě (kromě iDnes ji přinesly například i zpravodajské servery Echo24.cz nebo Novinky.cz) se pak píše o tom, že zmiňovaný Sam Brinton na svém vysokém postu v americké vládě končí, neboť před časem ukradl na letišti v Minneapolis jiné pasažérce kufr. Dnes už bývalý náměstek či poradce pro likvidaci jaderného odpadu se sice prvně hájil tím, že cizí kufr vzal z pásu omylem, bezpečnostní kamery na letišti však zachytily, že Brinton z kufru odtrhl visačku a rychle opustil letištní halu, přičemž věci v hodnotě 2 300 dolarů navíc nevrátil ani poté, co mu po otevření kufru muselo být jasné, že nejsou jeho. Kromě ztráty prestižního postu a obrovské ostudy mu tak navíc hrozí až pětileté vězení.

Nelze samozřejmě „na dálku“ spolehlivě říci, co za krádeží kufru v případě tohoto jaderného odborníka stojí. Že by jako poradce americké vlády byl na tom finančně tak špatně, aby si musel „přilepšovat“ krádeží cizích věcí, to se mi opravdu věřit nechce. Spíš se nabízí hypotéza, že jde u něho o projev nějaké duševní nemoci. Ač tak či onak, je ale přece jen divné, když takovéto osobě byl svěřen post poradce či náměstka americké vlády, a žádné lékařské vyšetření neodhalilo jeho případný duševní problém. Nabízí se tak otázka, zda jmenování Sama Brintona na tak významný post nebylo motivováno tím, aby se Bidenova administrativa na jeho příkladu mohla chválit tím, že USA je zemí rovných příležitostí, kde pro důležitou vládní funkci není překážkou ani to, že je někdo takzvanou nebinární osobou.   

V zemi, kde se poměrně často uplatňuje takzvaná pozitivní diskriminace a při jmenování do funkce či přijetí do zaměstnání je někdo zvýhodňován například kvůli své rase, etnické příslušnosti nebo pohlavní orientaci, by něco takového nebylo až tak překvapivé.