Česká republika má za sebou v pořadí třetí prezidentskou volbu, při které budoucí hlavu státu nevolily obě parlamentní komory, ale všichni občané starší 18 let, disponující volebním právem. Jak již všichni jistě vědí, novým prezidentem se stal Petr Pavel, když svého protivníka Andreje Babiše porazil přesvědčím poměrem 58,3 ku 41,7 procent hlasů.
Komentáře, referující o vítězství generála ve výslužbě a bývalého předsedy vojenského výboru NATO, píší například v duchu, že slušnost zvítězila nad štvavou kampaní, že si Česko zvolilo prezidenta, za kterého se nebude muset ve světě stydět, nebo že čeští voliči vrátili na Pražský hrad srdce. Objevují se však i jízlivé komentáře, poukazující na to, že i po více než 33 letech od sametové revoluce bude prezidentem naší země bývalý komunista.
Petr Pavel totiž podal přihlášku do KSČ již ve svých 22 letech, hned po absolvování Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově. Dva roky poté byl do strany přijat a do sametové revoluce v roce 1989 stihl být v KSČ i předsedou základní organizace. V roce 1988 navíc začal studovat na jiné vysoké vojenské škole, VAAZ v Brně, kurz pro pracovníky vojenské rozvědky pro práci v zahraničí (studoval ho pod krycím jménem Pávek). V listopadu 1989 (jakožto důstojník ČSLA v hodnosti kapitána) ze strany vystoupil.
A byť například u mladé generace chápu, že již takové věci při rozhodování, komu dát ve volbách svůj hlas, příliš neřeší, trochu mě překvapilo, kolik lidí věkově starších, kteří část svého života v komunismu prožili a někteří z nich navíc absolvovali v této době základní vojenskou službu v Československé lidové armádě, dokázalo tuto skutečnost budoucímu prezidentovi ve volbách prominout. Zvlášť, když šlo o některé lidi, kteří takřka celých předchozích 10 let poukazovali na to, že na Hradě sedí bývalý člen KSČ. Přičemž na námitky, že Miloš Zeman do KSČ vstoupil v roce 1968 během Pražského jara a dva roky poté byl kvůli nesouhlasu se sovětskou okupací ze strany vyloučen, obvykle reagovali slovy, že „bývalý komunista je asi totéž, co bývalý černoch“.
Z těchto důvodů mně rovněž přijde paradoxní i dnešní prohlášení spolku Milion chvilek pro demokracii, ve kterém oceňuje zvolení Petra Pavla prezidentem České republiky, které podle nich dokládá, že občanská společnost udělala obrovský krok kupředu (viz odkaz zde). Od představitelů spolku, jehož kampaň byla poprvé spuštěna v únoru 2018 při příležitosti 70. výročí pádu komunistického režimu, vskutku pozoruhodné prohlášení...
Někteří jistě oprávněně namítnou, že ve druhém kole voleb každý, kdo se ho zúčastnil, byl nucen volit bývalého komunistu, neboť Pavlův protikandidát Andrej Babiš byl před Listopadem 1989 rovněž členem KSČ. A když Babišovi k tomuto vroubku někteří voliči navíc přičetli například to, že je na Slovensku evidován jako agent StB (byť o to, zda jím skutečně byl, se stále vede soudní spor), některé jeho podezření čelící podnikatelské aktivity a v neposlední řadě i nepříliš šťastně vedenou předvolební kampaň, tak pro ně jako menší zlo vyšel Petr Pavel.
Nicméně mi však není jasné, proč generál ve výslužbě dostal přes 35 % hlasů již v prvním kole voleb a výrazně tak porazil další kandidáty, nezatížené komunistickou minulostí, jako například ekonomku Danuši Nerudovou nebo senátora Pavla Fischera, kteří by v druhém kole proti Andreji Babišovi, jehož velké procento občanů takřka nenávidí, rovněž měli velkou šanci uspět.
I přes vše výše uvedené samozřejmě respektuji, že většina těch, co ve druhém kole k volbám přišla, dala svůj hlas Petru Pavlovi, a i když jsem ho já nevolil, nikdy nebudu říkat, že mým prezidentem není (tak, jak to v minulosti činili někteří z těch, co v prezidentských volbách v letech 2013 či 2018 nevolili Miloše Zemana). Budu si moc přát, aby se mu na rozdíl od jeho předchůdce na Pražském hradě podařilo společnost, rozdělenou na dva takřka nesmiřitelné tábory, spojit. A také chci věřit tomu, že někteří představitelé z umělecké sféry, kteří patřili mezi nejvýraznější podporovatele Petra Pavla, již nebudou před žádnými volbami předhazovat kterémukoliv kandidátovi jeho komunistickou minulost.
