Vicepremiér a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka nevidí důvod ke své rezignaci ani poté, co některá média zveřejnila část nahrávky, ve které dává dnes už bývalému generálnímu řediteli Úřadu práce Viktoru Najmonovi na výběr mezi mimořádnou odměnou (v případě, že na svou funkci dobrovolně rezignuje) a negativním služebním hodnocením (v případě, že rezignovat odmítne). Znovu to dnes zopakoval v diskusním pořadu Partie na CNN Prima, kde se střetl s opozičním poslancem Alešem Juchelkou z ANO (viz odkaz zde).
Jak už jsem informoval ve svém minulém blogu, ministr a předseda KDU-ČSL se za svůj postup dočkal zastání od premiéra Petra Fialy. A jak se dalo očekávat, plně ho podpořili i jeho spolustraníci, přičemž například lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský prohlásil, že Marian Jurečka byl zbytečně hodný, zatímco on sám by se s Najmonem příliš nepáral a zveřejnil by všechny jeho průšvihy. Také někteří další lidovečtí politici, jako například první místopředseda strany Jan Bartošek nebo ministr pro životní prostředí Petr Hladík poukazují na to, že ministr má právo činit personální rozhodnutí a odvolávat vedoucí manažery, pokud pracují špatně (viz odkaz zde).
Že ministr má právo odvolávat své podřízené v případě nespokojenosti s jejich prací, to ovšem takřka nikdo nezpochybňuje. Problém je však v tom, zda je opravdu standardní, když nepostupuje v souladu s platnými zákony a místo toho se snaží výhrůžkami či příslibem štědré odměny svého podřízeného dotlačit k tomu, aby na svou funkci rezignoval. Že ministr Jurečka měl vůči panu Najmanovi výhrady již delší dobu, je samozřejmě pravdou. Otázkou ovšem je, proč mu tedy nabízel vyplacení mimořádné odměny? Až dosud jsem se totiž domníval, že odměna se někomu vyplácí za kvalitní práci, případně pak třeba za to, že ve své funkci působil dlouhou dobu (tento možný důvod však v případě Viktora Najmona, který byl generálním ředitelem Úřadu práce něco málo přes dva roky, odpadá), a nikoliv za to, že někdo ze své funkce „dobrovolně“ odejde...
Současný předseda KDU-ČSL tak ukazuje, že heslo „klidná síla“, kterým se tato politická strana ráda zaštiťuje, možná platilo v době, kdy byl v devadesátých letech jejím předsedou Josef Lux. Ovšem v případě některých jeho následníků, ať už Miroslava Kalouska, Jiřího Čunka nebo aktuálně Mariana Jurečky, i řady jiných vrcholných lidoveckých politiků z nedávné či současné doby, mně tohle heslo přijde spíše jako projev ironie.
