Jak jsem se včera dočetl v některých českých médiích, spolek Milion chvilek pro demokracii uspořádal protestní akci před budovou ministerstva spravedlnosti, kde namalováním červené čáry chtěli symbolicky vymezit „demokratické hřiště“ pro šéfa resortu Pavla Blažka. „Chvilkařům“ se nelíbí jeho zasahování do kauzy kupčení s městskými byty v Brně a žádají proto jeho rezignaci (viz odkaz zde).
Pavel Blažek, občas titulovaný jako „brněnský Don Pablo“, žádný „svatoušek“ vskutku nikdy nebyl a již při jmenování Fialovy vlády v prosinci 2021 vytýkala řada lidí ODS, že si na post ministra spravedlnosti vybrala zrovna jeho. A to, že ve zmiňované kauze brněnských bytů, v níž dle informací médií figurují někteří jeho známí, požadoval od státního zástupce například jména soudců, kteří rozhodovali o vazbě či domovních prohlídkách, vskutku působí poněkud nestandardně (byť premiér Fiala takový dojem nemá). V tomhle ohledu má spolek Milion chvilek pro demokracii dost možná pravdu, když mluví o tom, že ministr Blažek ohrožuje svým jednáním důvěru občanů v politiky.
Je tedy včerejší protestní akce „chvilkařů“ důkazem toho, že tohle neziskové sdružení měří všem politikům stejným metrem a lze od něj očekávat, že bude na prohřešky členů současného vládního kabinetu poukazovat stejně pilně, jako tomu bylo v případě předchozí Babišovy vlády? Na rozdíl od některých, kteří za včerejší počin „chvilkaře“ na internetových diskusích oslavují, jsem v tomhle směru poněkud skeptický. V současné Fialově vládě jsou totiž minimálně dva politici, kteří by si pozornost Milionu chvilek zasloužili více než ministr spravedlnosti Blažek.
Prvním z nich je vicepremiér a ministr vnitra Vít Rakušan a spolu s ním i někteří další vrcholní politici z hnutí STAN za to, jak zahráli do autu mediálně známou kauzu Dozimetr. Kdo čekal, že v důsledku této kauzy budou ve STAN padat hlavy a otřese se i křeslo samotného předsedy Rakušana, byl dosti naivní. Prakticky jediným ze stranických špiček, který z ní vyvodil osobní zodpovědnost, byl tehdejší ministr školství Petr Gazdík, který v červnu loňského roku rezignoval jak na svůj vládní post, tak i na funkci místopředsedy STAN (letos zkraje roku se mu však dostalo určitého „odškodnění“ v podobě místa ředitele pražského soukromého gymnázia). Určitou odpovědnost projevil naoko i europoslanec Stanislav Polčák, když si kvůli svým stykům s jedním hlavních aktérů kauzy, kontroverzním podnikatelem Redlem, nechal loni v létě své členství v hnutí STAN pozastavit. Ovšem zhruba po osmi měsících se do něj zase v tichosti vrátil...
Druhým členem vlády, který ohrožuje důvěru občanů v politiky minimálně stejně jako Pavel Blažek, je pak vicepremiér a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. O jeho „férovém“ postupu při odvolání generálního ředitele Úřadu práce jsem psal velmi nedávno v článku zde, v uplynulém týdnu se této kauze věnovali i někteří jiní kolegové blogeři a mnozí političtí komentátoři, takže by bylo zbytečné celou věc znovu detailně popisovat.
Na závěr dnešního blogu proto jen položím řečnickou otázku ohledně toho, kolik by již představitelé spolku Milion chvilek pro demokracii svolali demonstrací na Staroměstské náměstí či na pražskou Letnou, pokud by kauza typu Dozimetr postihla některou z vládních stran v předchozích vládních kabinetech, případně, pokud by některý z jejích ministrů jednal se svými podřízenými takovým způsobem, jak to nedávno učinil Marian Jurečka.
