Začne se Evropa konečně zabývat závažnějšími problémy než je Putin?

Středeční teroristický útok na francouzský satirický časopis Charlie Hebdo vyvolal logicky v celé Evropě velký ohlas a vlnu solidarity se zastřelenými francouzskými novináři. Jejím vyvrcholením má dnes být v Paříži takzvaný Pochod za národní jednotu, kterého se zúčastní většina předních evropských politiků, včetně českého premiéra a ministra zahraničí.

Pevně doufám, že nezůstane pouze u této spontánní akce a že se po událostech tohoto týdne vrcholní evropští politici konečně probudí. Až dosud totiž o nebezpečí islámského radikalismu sice mluvili, ovšem jedním dechem dodávali, že není třeba mít přehnané obavy z přijímání velkého množství velkého imigrantů z islámských zemí a s tím souvisejícího multikulturalismu.

Jako největší zástěrka těchto i některých dalších závažných problémů současné Evropy v posledním roce sloužil evropským politickým špičkám ruský prezident Vladimír Putin. Připojení Krymského poloostrova k Rusku a následně i povstání proruských separatistů na východní Ukrajině posloužilo západní Evropě k tomu, že našla svého hlavního nepřítele, proti kterému je třeba společnými silami nesmiřitelně bojovat.

Připojení Krymu k Rusku přitom proběhlo na základě referenda (byť je pravdou, že se konalo za poněkud nestandardních podmínek). Navíc Krym patřil Rusku již od 18. století a k Ukrajině byl jen uměle připojen v 50. letech minulého století, kdy ovšem Ukrajina i Rusko byly pevnou součástí SSSR. Putinovu Rusku spíše můžeme vyčítat, že podporuje východoukrajinské separatisty, bojující s ukrajinskou armádou. Ovšem na rozpoutání stále trvající občanské války na východní Ukrajině nesou zrovna tak jako Rusko vinu i Brusel a USA.

Především však považuji za zcela liché, když nás někteří rusofobové v čele s našim bývalým ministrem zahraničí Schwarzenbergem straší tím, že se velmi brzy mohou u našich východních hranic objevit ruské tanky. Já tedy mám mnohem vážnější obavy spíše z toho, aby islámští fanatici brzy nepodnikli krvavý útok, podobnými tomu ve Francii, i v České republice. Počet přistěhovalců z islámských zemí je sice u nás zatím poměrně malý, ale i to se může například díky pseudohumanistům typu pana Halíka změnit…

Proto by se dnešní Evropa měla soustředit na závažnější problémy, než je současné Rusko. A nejde jen o boj proti islámským radikálům, ale i současné hospodářské problémy. Na sklonku loňského roku mnozí nadšeně „oslavovali“ pád ruského rublu jakožto důsledek hospodářských sankcí, které na Rusko uvalily EU a USA. Ovšem pád rublu a protiruské sankce sráží také ekonomiku západoevropských zemí a tak logicky i kurz eura vůči dolaru začal v poslední době klesat.

A brzy může být ještě hůř – zejména pokud v lednových řeckých volbách opravdu zvítězí radikální strana SYRIZA, která odmítá pokračovat v úsporné politice a požaduje, aby Řecku byla většina jeho dluhů vůči EU jednoduše odpuštěna. Hospodářsky zdevastovaná Ukrajina, která s EU podepsala asociační dohodu, pak požaduje od příslušných evropských institucí mnohamiliardovou půjčku (nejlépe nenávratnou). Evropskou unii tak i v oblasti ekonomické nečekají zrovna jednoduché časy.

Pochopí tak už pánové sedící v Bruselu, paní kancléřka Merkelová a mnozí další, že se strašením před „zlým Putinem“ si do nekonečna nevystačí?