Ruští olympionici: hon na čarodějnice pokračuje

Ve světě sportu je v současných dnech tématem číslo 1 účast ruských sportovců na letních olympijských hrách, které budou zahájeny v brazilském Riu de Janeiro již 5. srpna.

Tomuto tématu jsem již věnoval jeden z mých předchozích blogů (viz odkaz zde). Nejpodstatnější věcí, která se od té doby odehrála, bylo nedělní jednání Mezinárodního olympijského výboru, na kterém se rozhodovalo o tom, zda bude účast v Riu kvůli organizovanému dopingu plošně zakázána všem ruským sportovcům. A oproti všeobecnému očekávání MOV nerozhodl o vyloučení všech ruských olympioniků, ale přenechal toto rozhodnutí jednotlivým sportovním federacím. Stanovil však přitom poměrně přísné podmínky: do Ria nesmí nikdo z ruských sportovců, kdo byl v minulosti na doping pozitivně testován, nesmí rovněž jet nikdo z těch, kteří figurují v takzvané McLarenově zprávě Světové antidopingové organizace WADA. Jednotlivé sportovní federace mají navíc při povolení účasti ruských sportovců přihlížet k tomu, zda u nich byly provedeny antidopingové testy mimo Rusko (viz odkaz zde).

Rozhodnutí MOV vyvolalo ve světě rozporuplné reakce. Někteří jej kritizovali jako alibistické a nesystémové, jiní naopak ocenili to, že nebyl použit princip kolektivní viny. Je přitom zajímavé, že u nás v Česku patřili do první skupiny kromě mnoha internetových diskutérů především sportovní novináři, zatímco většina oslovených českých sportovců naopak do skupiny druhé. Velmi hezky a výstižně se dle mého názoru vyjádřil především mistr světa ve vodním slalomu a jeden z hlavních favoritů kajakářské kategorie v Riu Jiří Prskavec: „Jsem rád, že to dopadlo takhle. Když nemají důkazy, nemohou přeci vyloučit všechny sportovce, kteří nebyli usvědčení. Ti by měli mít možnost v Riu závodit. Měla by platit presumpce neviny, takže s rozšiřováním na další sporty nesouhlasím."

Je škoda, že takto neuvažují i vrcholní sportovní funkcionáři z některých mezinárodních federací. Zatímco například ruským tenistům, judistům, gymnastům, šermířům, triatlonistům či střelcům již příslušné sportovní federace start bez problémů schválily, ruských veslařů vyloučila jejich federace FISA hned 22. Dva z nich proto, že v minulosti měli pozitivní dopingový test (to je asi v pořádku, i když na druhé straně americký sprinter Gatlin měl v minulosti pozitivní dopingový test již dvakrát, ale jelikož není Rus, tak v Riu závodit bude…), jeden veslař kvůli tomu, že figuruje v již zmiňované McLarenově zprávě (o jejíž serióznosti však panují určitě pochybnosti) a zbylých 19 pak proto, že „nebyli dostatečně testováni od důvěryhodných antidopingových orgánů v souladu s požadavky MOV.“

Hlavně v tom posledním uvedeném případě jde dle mého názoru o rozhodnutí dosti kruté a také nelogické – co měli či mohli ti zmiňovaní sportovci udělat proto, aby „důvěryhodnými antidopingovými orgány“ otestováni byli? Zvlášť když na rozdíl od atletů ruští veslaři nikým dopředu varování nebyli?

Antiruská hysterie tak i přes vcelku rozumné rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru na některých místech stále pokračuje. Nechci určitě tahat do sportu politiku a hledat nějakou souvislost s připojením Krymu k Rusku před 2 lety a následnými protiruskými hospodářskými sankcemi ze strany EU i USA. Ale asi nejenom mně přijde trochu divné, když jsou kvůli agresivnímu chování svých fanoušků podmínečně vyloučeni z fotbalového ME jen Rusové a například Angličané či Chorvati nikoliv, nebo když WADA přijde tak podezřele krátkou dobu před olympiádou se zprávou o státem organizovaném dopingu v Rusku, založenou na výpovědích jediného člověka.