Společnost Člověk v tísni nechce, aby se ve školách propadalo?

Ve včerejší MF DNES mě zaujal článek reportérů Radky Hrdinové a Pavla Švece s názvem „Propadnout na pracák.“

Článek referuje o tom, že v České republice v současné době celá desetina žáků nedokončí základní školu. Tito žáci si sice odchodí povinných devět let školní docházku, neabsolvují však při ní všech devět tříd základní školy. V reportáži je uveden konkrétní příklad osmnáctileté Mariany, která se chtěla přihlásit na kadeřnický kurz, kvůli nedokončení základní školy ji však na něj odmítli přijmout. Mariana během devítileté docházky na základní škole jednu třídu opakovala, školu ukončila v osmé třídě a poté ji rodiče místo do deváté třídy raději hned poslali na Úřad práce.

Reportéři MF DNES pak mimo jiné píší v článku o tom, že na rozdíl od České republiky je ve skandinávských a některých západoevropských zemích běžné, že se na základních školách nepropadá. A pracovnice společnosti Člověk v tísni Petra Sedláčková navíc dodává, že důvody propadnutí některých českých žáků jsou často absurdní.

Filip Petrold z jakéhosi Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu si pak zase stěžuje na to, že v Česku by bylo politicky těžko průchodné, aby byli například romští žáci zvýhodňováni při přijímacích zkouškách na vysokou školu. Přitom dle něho v USA tímto způsobem pozitivně diskriminují černošské občany už celé roky. Obdobný názor zastává v článku i analytik společnosti Člověk v tísni Daniel Hůle.

Samozřejmě, že sehnat práci s aspoň trochu slušným výsledkem je pro toho, kdo neabsolvuje ani základní školu, velmi obtížné.  Nejčastěji přitom k těmto případům dochází v rodinách, kde rodiče zpravidla sami nepracují a pobírají podporu v nezaměstnanosti či sociální dávky. Je proto zcela jistě správné, když se stát či organizace typu Člověk v tísni snaží dětem z takového prostředí určitým způsobem pomoci. Jenže je otázkou, zda je smysluplné činit tak takovým způsobem, jak v reportáži MF DNES navrhovali někteří výše jmenovaní lidé.

To, aby se po vzoru některých jiných zemí zakázalo na českých základních školách propadat, jako racionální návrh opravdu nevidím.  Co bude eventuálně dělat žák, který základní školu jen odchodí (a to ještě zpravidla s velmi vysokou absencí), aniž by se něčemu naučil, na škole střední? A když takovému žákovi nebude ani hrozit propadnutí, tak snaha jeho i snaha jeho rodičů bude nejspíš úplně nulová.

Za zrovna tak nesmyslné považuji i snahy různých neziskových organizací či vzdělávacích odborníků o to, aby co nejméně žáků (nejlépe vůbec žádný)chodilo do takzvaných praktických škol. Vždyť žák s nízkým intelektem či jiným výrazným handicapem přece má v praktické škole výrazně větší šanci základní školu zdárně absolvovat. A úsilí o jakousi pozitivní diskriminaci při přijímání na střední nebo vysoké školy pak považuji za úplnou cestu do pekel.