Až vám soused či známý přinese zabíjačku, tak mu vyčiňte, že porušuje zákon!

Domácí zabíjačky jsou rituálem či tradicí, která se v našich končinách stále udržuje. Zvláště na Moravském Slovácku, kde žiji, to platí dvojnásob.

Samozřejmě, že jsou již dávno pryč doby, kdy se na vesnici zabíjelo téměř v každém stavení (někde i několikrát do zimy). A takový vesnický lékař už býval v půlce zimy zpravidla nešťastný, co se stálým přídělem zabíjačkových výslužek, které mu jeho pacienti nosili, dělat. Dnes už lidí, kteří tuhle tradici stále dodržují, postupně ubývá. Nicméně pořád jsou takoví, kteří nedají na produkty domácí živočišné výroby dopustit a zimu bez domácí zabíjačky si zkrátka nedovedou představit.

Před pár léty za mnou přišel student, jehož jsem byl třídním učitelem, s omluvným listem, kde měl od rodičů podepsanou omluvenku na pátek s udaným důvodem absence „rodinné důvody.“  „A ty rodinné důvody jsou konkrétně co?“, zeptal jsem se ho tenkrát. „No víte pane učiteli… máme doma zabíjačku,“ odpověděl mi. Na chvilečku jsem zaváhal, zda je to dostatečně závažný důvod k zameškání školní docházky, ale pak jsem usoudil, že asi ano. Z dětství si totiž dobře vybavuji, že při zabíjačkách u mých prarodičů bylo v domě potřeba každé ruky. Tak jsem tedy Patrikovi kývl, že to má na pátek omluvené.

V pondělí po víkendu někdo zaklepal na dveře mého kabinetu a když jsem je otevřel, stál před nimi Patrik. V ruce držel igelitku a něco v ní náramně hezky vonělo. Když vešel do kabinetu, podával mi ji se slovy: „Tady jsem pane učiteli něco přinesl za tu páteční absenci.“ Zrozpačitěl jsem – byl jsem přesvědčen, že doby, kdy žáci nosili do školy učitelům zabíječky, jsou již dávno pryč. „To Patriku přece nejde, proč si děláš škodu a navíc by to mohlo být bráno jako úplatek…“

Nicméně Patrik mě ujišťoval, že to jako úplatek rozhodně nemyslel, pouze jeho rodiče byli rádi, že jsem mu vyšel vstříc a z pátečního vyučování ho uvolnil. Po chvilce váhání jsem nakonec dospěl k závěru, že kdybych mu zabíjačku vrátil, tak bych hocha i jeho rodiče asi dostal do trapné situace. Navíc Patrik míval z informatiky obvykle jedničku, takže ho těžko šlo podezírat z toho, že by mu šlo o nějakou protekci. Tak jsem poděkoval a kladl mu na srdce, ať už příště nic takového nenosí. O část jitrnic a tlačenky jsem se tenkrát podělil s některými kolegy - byly mimochodem výborné.

Na tuto historku jsem si vzpomněl dnes ráno, když jsem měl v autě při cestě na lyžovačku puštěné rádio a tématem ranního Radiožurnálu byly právě zabíjačky. A k mému údivu jsem se dozvěděl, že ten, kdo zabíjačku v dnešní době provádí, tak nesmí  výslužku z ní poskytovat nikomu kromě lidí, kteří s ním sdílejí společnou domácnost. Tedy ani sousedům, kamarádům, kolegům v práci… Jinak mu hrozí až desetitisícová pokuta!

Takže pokud mi náhodou ještě někdy nějaký student zabíjačku přinese, tak nebohému studentovi vyčiním, že porušuje zákon. A když se i vám někdy stane, že vám zabíjačku přinese kamarád či soused, tak nejenom, že ji máte odmítnout, ale ještě byste navíc jakožto uvědomělí občané měli kamaráda či souseda nahlásit!

V pořadu na Radiožurnálu jsem se následně dozvěděl, že naši politici chystají v tomto směru nápravu a v brzké době  bude možné výslužky ze zabíjaček beztrestně rozdávat příbuzným, sousedům i známým. Ale přesto se nelze nezeptat, proč takovou absurditu nezrušili politici už dávno a především zůstává rozum stát nad tím, že takový nesmysl vůbec někdo někdy vymyslel a odhlasoval…