Zeman versus Kiska na půdě OSN: kdo podle vás obstál lépe?

Jednou z nejdůležitějších politických událostí tohoto týdne nepochybně byla úterní všeobecná rozprava Valného shromáždění OSN v New Yorku.

Většina státníků, která na půdě OSN vystoupila, se ve svých projevech vyjadřovala především k bezpečnostním otázkám v současném světě. Logicky největší pozornost byla věnována vystoupení amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten ve své projevu mimo jiné prohlásil, že je na čase bojovat se zeměmi, které financují islámský terorismus. Také se dotkl vyostřených sporů s KLDR a doslovně prohlásil: „Musíme zabránit jadernému konfliktu. Ale pokud budou provokace pokračovat, nezbude nám než Severní Koreu zničit.” Trump rovněž zkritizoval Írán a Venezuelu.

Ohlasy na vystoupení šéfa Bílého domu byly různé. Někteří ho za rázný projev nadšeně chválili, český prezident Miloš Zeman naopak přirovnal Trumpovu řeč k známkování neposlušných žáků ve škole, přičemž mezinárodní společenství by na vztahu žák - učitel založeno být nemělo (viz například odkaz zde). Některé zlé jazyky v Česku tvrdily, že Zeman se touto kritikou americkému prezidentovi mstí za to, že z na jaře avizovaného pozvání do Bílého domu nakonec asi definitivně sešlo. Kritiku Trumpova projevu jsem však zaznamenal i od některých jiných státníků, například švédská ministryně zahraničí Wallstrőmová jej charakterizovala jako „nevhodný proslov, pronesený v nevhodnou dobu před nevhodným publikem.“

Jako občana ČR mě však rovněž zajímalo, co před účastníky Valného shromáždění přednese český prezident Miloš Zeman a jeho slovenský protějšek Andrej Kiska. Zejména ti, kteří Miloše Zemana v lásce moc nemají, rádi Zemana s Kiskou srovnávají a často mluví o tom, že Češi mohou Slovákům jejich současnou hlavu státu jen závidět. Zatímco Zeman je jimi obvykle označován jako populista s hulvátským vystupováním, Kiska je naopak líčen jako proevropský politik, který na rozdíl od většiny současných středoevropských státníků populistický není, a má vždy slušné a noblesní vystupování.

Také já, ač jsem český občan a Zemana jsem v roce 2013 na Hrad volil, uznávám, že na Andreje Kisku by se asi těch negativ našlo méně než Zemana. Což však neznamená, že pan Kiska je bez chyb. Ostatně, jeho pověst čestného a slušného politika letos poněkud utrpěla, když veřejně vyšlo najevo, že enormně často využívá vládní letadlo k soukromým cestám do Popradu, kde bydlí jeho rodina. A nedávno pak i to, že jeho firma KTAG neodvedla za rok 2014 řádně daně.

Vraťme se však k proslovům obou státníků na půdě OSN. Zeman svůj projev (který pronesl jako obvykle zpaměti) věnoval výhradně světovému terorismu a způsobu, jakým se proti němu bojuje. A problém popsal dle mého názoru velmi trefně, především svými slovy: „Posíláme kondolence, vyjadřujeme svou solidaritu s oběťmi teroristických činů, organizujeme protesty a demonstrace. Ale bohužel se stále zdráháme bojovat s teroristickou anticivilizací plnou silou.”  A také slovy o tom, že mnozí potenciální teroristé jsou ukryti v nynější migrační vlně, mířící do Evropy. Andrej Kiska naopak za největší překážku současného světa označil sobeckost a úzké národní zájmy. Přítomným státníkům pak připomněl morální odpovědnost za osud migrantů, prchajících před válkou.

Kiskova slova jistě mnohým zněla líbivě – možná úplně nejvíc německé kancléřce Merkelové a vrcholným bruselským europolitikům. Já samozřejmě také nemám nic proti tomu, aby se pomáhalo lidem ze zemí, postižených válkou. Ovšem rozhodně ne takovým způsobem, že přijmeme do Evropy každého, kdo se za „uprchlíka před válkou“ vydává, včetně fanatiků, sympatizujících s Islámským státem. Nemohu totiž souhlasit s lidmi, který výrazně zvýšený počet teroristických útoků ze strany radikálních islamistů v Evropě omlouvají v duchu přísloví, že když se kácí les, létají třísky.  Proto dle mého názoru měl tentokrát český prezident nad svým slovenským protějškem výrazně navrch.