Tak dlouho a usilovně se hledal AntiZeman, až nakonec opět vyhrál Zeman

Byť tomu po oznámení výsledků prvního kola příliš lidí nevěřilo, staronovou hlavou našeho státu se na dalších 5 let stal Miloš Zeman.

Když Miloš Zeman zvítězil v prvním kole prezidentských voleb se ziskem 38,56 % hlasů, bylo to asi méně, než jeho příznivci očekávali. Většina posledních předvolebních průzkumů mu totiž přisuzovala zisk přes 40 %, ti nejodvážnější mluvili i o jeho možném zvolení prezidentem hned po prvním kole. A když pak většina poražených kandidátů (Fischer, Horáček, Hilšer i Topolánek) brzy po oznámení výsledků doporučila svým voličům, aby v druhém kole voleb dali hlas Jiřímu Drahošovi, stal se bývalý předseda Akademie věd rázem favoritem prezidentské volby.

Jak je tedy možné, že nakonec, byť velmi těsně, zvítězil ve druhém kole ten „téměř všemi nenáviděný“ Miloš Zeman? Jednak se opět ukázalo, že doporučení jiných politiků (stejně jako například doporučení některých novinářů či různých osobností ze světa kultury či sportu) příliš nefungují a většina voličů se (naštěstí) rozhoduje vlastní hlavou. Především však dle mého názoru byla nemalá část voličů dost možná otrávena negativní kampaní ve stylu „kdokoliv bude na Hradě lepší než stávající prezident.“

Již při kampani před prvním kolem se většina prezidentských kandidátů při televizních debatách či veřejných vystoupeních hlavně soustředila na to, aby se co nejvíce vymezila vůči Miloši Zemanovi, místo toho, aby zdůrazňovala své vlastní přednosti. A i do druhého kola postoupivší Jiří Drahoš, byť na mě ještě před pár měsíci působil vcelku sympaticky, se před druhým kolem hlavně snažil ukazovat před voliči jako co největší „Antizeman.“

Vrcholem bylo jeho vystoupení ve čtvrteční prezidentské debatě v České televizi. Zatímco Miloš Zeman tentokrát nikoho neurážel a působil velmi umírněně (v některých momentech možná až moc), Jiří Drahoš se snažil co nejvíce vymezovat vůči Zemanovi a líčit ho například jako symbol minulé politické éry, papalášství či korupce. Při odpovědi na otázku, kam povede jeho první zahraniční cesta, například sdělil, že je potřeba se Slovákům omluvit za „nehorázný výrok“, kterého se Zeman nedávno dopustil vůči Alexandru Dubčekovi. Stále zdůrazňoval špatnou pověst Zemanových nejbližších spolupracovníků Mynáře, Nejedlého či Ovčáčka, aniž by při opakovaných otázkách moderátorky Světlany Witowské uvedl jedno jediné jméno toho, koho si v případě svého vítězství na Pražský hrad přivede on. A zatímco při závěrečném posledním slovu Zeman pouze apeloval na všechny občany, aby přišli k volbám, Drahoš i poslední minuty využil či zneužil k výpadům vůči svému protivníkovi.

Ne, že by kritika Miloše Zemana nebyla ve spoustě případů na místě. Kdyby se během pěti let svého prvního prezidentského mandátu například nevymezoval zbytečně ostře vůči mnohým svým politickým oponentům, vyvaroval se používání vulgarit při svých veřejných vystoupeních a zavčas vyměnil aspoň některé své kontroverzní spolupracovníky, tak bylo dost možná „vymalováno“ již po prvním kole.

Ovšem většina jeho protivníků se při předvolební kampani pouze předháněla v tom, kdo z nich bude větším „AntiZemanem.“ A tak Miloš Zeman, byť za pět let viditelně zestárl i zeslábl, své vítězství dokázal obhájit. Tak jako včera jeho poražený protivník, i já mu přeji především dostatek sil pro vykonávání jeho mandátu a věřím, že bude i nadále v první řadě hájit naše národní zájmy, což považuji od hlavy státu za věc prvořadou a nejdůležitější. A byť své příznivce a odpůrce ani tentokrát nejspíš nesjednotí, bylo by určitě dobře, aby (tak jak včera slíbil) navíc byl více pokorný i méně arogantní vůči svým politickým odpůrcům