Sen, který se zdál českému učiteli

Dnes se v České republice slaví na počest výročí narození Jana Ámose Komenského Den učitelů. Proto téma mého dnešního blogu nemohlo být věnované ničemu jinému než školství.

Je půl osmé ráno a já přicházím v dobré náladě do školy. Studenti, které na chodbě potkám, jsou také vesměs dobře naladění, všichni hlasitě pozdraví, někteří se ptají, co dnes budeme v informatice probírat. Odpovím jim, prohodím s nimi pár vět a jdu do mého kabinetu. Kolegyně je na zahraniční stáži, která za měsíc čeká i mě, a tak si před osmou ještě chvilku pustím internet.

Najedu na mou oblíbenou stránku iDNES.CZ a narazím zde na článek s titulkem Čeští školáci uspěli v mezinárodním testování PISA. Se zájmem ho rozkliknu a dočítám se, že jak žáci základních škol, tak i čeští středoškoláci se oproti roku 2015 výrazně zlepšili. V čtenářské a přírodovědné gramotnosti se umístili v první desítce, v matematice skončili dokonce na třetím místě. A co mě nejvíce překvapuje, redaktorka na konci článku vyslovuje uznání nejenom samotným školákům, ale i obětavé práci jejich učitelů.

Další zpráva na hlavní straně iDNES, která mě zaujme, je rozhovor s naším panem ministrem. Z něho se mimo jiné dovídám, že na posledním jednání kabinetu prosadil výrazné navýšení finančních prostředků pro svůj resort, s kterým všichni členové vlády včetně ministryně financí souhlasili. Díky tomu bude v příštích letech mimo jiné možný nákup moderní  výpočetní techniky i dalších učebních pomůcek, bude opět umožněno dělení na menší skupiny při výuce cizích jazyků, informatiky i odborných předmětů, což umožní učitelům více se žákům či studentům individuálně věnovat.  Další věcí, která mě potěší, je informace o tom, že na základě zkušeností mnohých učitelů bude konečně od příštího roku u státních maturit méně administrativy a studenti se výsledky všech svých zkoušek dozví rychleji než v minulých letech.

Pak již zazvoní, já odcházím do první vyučovací hodiny. Před učebnou již nedočkavě stojí druháci, neboť se moc těší na programování robotů, které aktuálně děláme. Zvlášť když jsme robotů nedávno díky mimořádné dotaci mohli nakoupit více a už to není tak jako dříve, kdy byl k dispozici jeden robot pro 4-5 studentů. Studenti jsou v hodině kreativní , výuka je baví a když zazvoní, nechce se jim ani z učebny odcházet. Obdobné je to u třeťáků, kde vytváříme webové stránky v PHP, a dokonce i u prvaček ze zdravotnického oboru, kde aktuálně probíráme práci s textovým editorem...

Crr, crr... Co se to děje? Hmátnu po budíku, zaklapnu ho – je šest hodin ráno a já musím vstávat... Tak skvělý den, o jakém se mi zdálo, mě nejspíš dnes nečeká. Ovšem na druhou stranu, jedu dnes s mými studenty na soutěž v programování a jsem rád, že talentovaní žáci se zájmem o tento obor stále ve školních lavicích jsou (byť by jich samozřejmě mohlo být více). Co se týká dnešního Dne učitelů – nepředpokládám, že by tomuto výročí věnovaly sdělovací prostředky příliš velkou pozornost. Informace o tom, s kým Andrej Babiš opět jednal o vládě, o čem se dnes poslanci hádali ve Sněmovně nebo zda Jaromír Jágr přece jen nastoupí v hokejové baráži za Kladno, jsou nepochybně důležitější. Ale neberte to z mé strany jako nějaké permanentní nářky, i když se tomu řada lidí diví, já mám svou práci stále rád.