Proti povinné maturitě z matematiky se hodí cokoliv – i demagogie pana Šteffla

Proč dostávají v mainstreamových médiích zastánci povinné maturity z matematiky mnohem menší prostor než její odpůrci? A proč pan Šteffl i někteří další používají proti ní zcela podpásové argumenty?

V Poslanecké sněmovně se má v příštím týdnu hlasovat o novele školského zákona, která by znamenala zrušení dosavadního plánu povinně maturovat z matematiky od roku 2021 (pro studenty gymnázií a lyceí), respektive 2022 (pro studenty většiny ostatních středních škol vyjma například konzervatoří, uměleckých škol či zdravotnických škol). Není proto asi náhoda, že v sobotní MF DNES vyšel obsáhlý komentář Ondřeje Šteffla s titulkem „Maturanti jako rukojmí zastánců povinné maturity za každou cenu“ (text je dostupný i v elektronické podobě zde, ovšem pouze pro předplatitele iDNES Premium).

Ondřej Šteffl je ředitelem společnosti Scio, tedy instituce, která se zaměřuje na tvorbu testů (její testy jsou například na některých vysokých školách používané při přijímacích zkouškách). V posledních letech tato společnost navíc začala budovat síť takzvaných ScioŠkol, což jsou soukromé alternativní školy s důrazem na respektování individuality každého dítěte. Je tedy otázkou, zda vzhledem k těmto skutečnostem není pan Šteffl při posuzování toho, zda matematika u maturity má či nemá povinně být, trochu ve střetu zájmů, právo vyjádřit na to svůj názor však nepochybně má jako každý jiný. Jde o pouze o to, že by při kritice povinné maturity z královny věd neměl používat zcela demagogické či podpásové argumenty. A takových se bohužel ve svém komentáři v MF DNES dopustil více než dosti.

V úvodní části svého komentáře pan Šteffl například píše: „Kdo si v roce 2035 vzpomene, zda byla roku 2020 matematika u maturity povinná? Zkuste si vzpomenout, jak vypadala maturita před 15 lety. Pokud jste zrovna vy nebo vaše děti nematurovali, nejspíš nevíte. Nestaráte se. Dobře tušíte, že to je z­ dnešního hlediska úplně jedno. České HDP ani váš plat na tom nezávisejí, stejně jako postavení české vědy, ba ani úroveň vysokých škol.”

Souhlasím s panem Štefflem, že ne každý by dovedl říci, z čeho se na jednotlivých typech středních škol maturovalo před 15 lety. Ale opravdu z toho vyplývá, že něco takového není z hlediska naší země důležité? Jsem si totiž jist, že většina lidí by bez googlování zrovna tak nedokázala říct, jaký přebytek či deficit měl před 15 lety náš státní rozpočet, kolika procentní byl tehdy náš růst HDP, atd. Někteří by si dost možná ani nevzpomněli, kdo byl v té době premiérem či ministrem financí. Přesto si troufnu tvrdit, že se jedná o věci z hlediska fungování našeho státu velmi důležité.

Takřka podpásový mi pak přijde další pseudoargument pana Šteffla: „Proč má zůstat bez maturity dítě, kterého dva roky učila matematiku maturantka a pak se vystřídali tělocvikář a češtinářka? Nezdá se vám, že tu děti slouží jako rukojmí?”

Ve školství působím již více než 25 let a o žádné střední škole, kde by matematiku vyučoval češtinář či dokonce tělocvikář, jsem opravdu neslyšel (pokud tedy ten tělocvikář neměl vystudovanou aprobaci matematika – tělesná výchova, což je, byť se to zdá některým lidem divné, aprobace poměrně častá). Jak dále Ondřej Šteffl ve svém komentáři píše, podle ministerského šetření se matematika vyučuje na středních školách neaprobovaně ve 4,5 % případů. Samozřejmě, že optimální by bylo, kdyby takových případů bylo 0 %. Ale zobecňovat z toho, že studenti u maturity z matematiky neuspějí kvůli tomu, že školy nemají k dispozici aprobované učitele, a navíc uvádět jako modelový příklad matematiku vyučujícího češtináře či tělocvikáře, je minimálně nekorektní.

Demagogický je v komentáři pana Šteffla i odstavec, ve kterém píše o tom, kdo především lobuje pro zavedení povinné maturity z matematiky: “Inu promluvila si (bývalá ministryně školství Valachová) s kozlem, kolik se má vysadit petržele. Tím kozlem bylo vedení Jednoty českých matematiků a fyziků. To byli a stále jsou především učitelé matematiky a fyziky z Matematicko-fyzikální fakulty UK a z dalších vysokých škol. Ty zajímá jediné – aby k nim přicházeli co nejlépe připravení žáci a studenti. Maturant, který neuspěje, je nezajímá. Neúspěšné nepotkávají a líto jim jich není, paní Valachové už také ne. Ale mně ano.“

Realita je však taková, že kromě Jednoty českých matematiků a fyziků (mezi jejími kolektivními členy je kromě některých vysokých škol i zhruba stovka středních škol) patří mezi zastánce povinné maturity z královny věd například představitelé Svazu průmyslu a dopravy, Hospodářské komory, Asociace ředitelů gymnázií i řada dalších lidí, kterým záleží na tom, jakou úroveň znalostí budou absolventi středních škol mít. Na rozdíl od vzdělávacích odborníků typu pana Šteffla ze společnosti Scio, spoluzakladatele projektu Kalibro pana Botlíka či pánů Feřteka a Kartouse ze společnosti EDUin však tito lidé dostávají se svými názory na podobu maturitní zkoušky v mainstreamových médiích prostor poměrně malý. Těžko říci proč…