Sjednocování opozice = Minářova Mission Impossible?

Je snaha lídra Milionu chvilek pro demokracii Mikuláše Mináře o sjednocení současné opozice racionálním počinem nebo jde od začátku o neproveditelný úkol? 

Poté, co po nucené několikaměsíční pauze proběhly na více než 160 místech naší země protesty proti Babišově vládě, prohlásil lídr sdružení Milion chvilek pro demokracii Mikuláš Minář, že pro další velkou akci zatím není správný čas a nyní je třeba soustředit se na opoziční strany. Proto tento týden začala série Minářových individuálních setkávání s lídry stran takzvaného Demobloku neboli opozičních demokratických stran. Dle něho je totiž nyní míč na straně opozice, která by měla jasně říct, co chystá a jestli má plán, jak vyhrát volby a složit vládu.

Je Minářova snaha vyburcovat lídry takzvané demokratické opozice k tomu, aby do sněmovních voleb, které nás čekají příští rok na podzim, racionální, a má reálnou šanci na úspěch? Ačkoliv ji mnozí příznivci „chvilkařů“ i někteří političtí komentátoři oceňují, já v její úspěch příliš nevěřím, dokonce bych počínání pánů Mináře či Rolla v tomto směru označil jako Mission Impossible neboli neproveditelný úkol. Co mě k tomu vede?

Když totiž vezmeme pět současných stran, označovaných termínem „demokratická opozice“ (ODS, Piráti, KDU-ČSL, TOP 09, STAN), tak by spojení do jednoho volebního uskupení možná vyhovovalo posledním třem jmenovaným. KDU-ČSL, TOP 09 i STAN totiž balancují ve všech předvolebních průzkumech, zveřejněných v poslední době, na hranici 5% volitelnosti, nutné pro vstup do Sněmovny. Zatímco ODS i Pirátské straně přisuzují prakticky všechny průzkumy volební zisk v rozmezí 10-15 procent, což je sice dost málo na to, aby ohrožovaly dlouhodobou suverenitu Babišova ANO, ovšem jistotu toho, že se dostanou do Poslanecké sněmovny, na rozdíl od zbylých tří politických subjektů mají. Nejspíš by tak bylo proti jejich zájmu, aby se v případě vytvoření jednotného politického uskupení musely handrkovat s ostatními stranami o tom, kdo kolik míst získá na společné kandidátce v tom či onom kraji. Na něčem takovém ostatně ztroskotalo i původně plánované spojení KDU-ČSL a STAN před minulými sněmovními volbami.

Další věcí pak je, jak by se těmto pěti stranám následně podařilo sjednotit politiku v řadě různých oblastí. Když vezmeme namátkou třeba postoj k Evropské unii, tak i ten, kdo sleduje politiku poměrně málo, nejspíš ví, že zatímco například lidovci a topkaři jsou silně proevropští, občanští demokraté jsou spíše euroskeptici. Hodně velký je pak třeba i rozdíl ODS a Pirátů na oblast sociální politiky, a mohli bychom pokračovat. S mírnou nadsázkou lze říci, že jediné, co politiky a voliče těchto stran spojuje, je kritika současné vlády, především pak jejího premiéra Andreje Babiše.

O tom, že to Mikuláš Minář nebude mít při jednání s opozičními politiky lehké, svědčí ostatně i druhá věc. Když je totiž předseda sdružení Milion chvilek pro demokracii po červnové demonstraci kritizoval slovy: „Od opozice chceme vidět tah na branku, a aby dala lidem naději, že to bude lepší. A jsem už trochu rozčarovaný, protože to zatím moc nevidím,“ nebylo to od opozičních lídrů přijato zrovna s nadšením či pochopením. Svědčí o tom reakce některých z nich (viz odkaz zde).  

Například předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová mu vzkázala: „To, že nám bude Milion chvilek neustále spílat, není cesta, která vede ke společnému úspěchu.“ Předseda Pirátské strany Ivan Bartoš se pak Minářově kritice bránil slovy: „Vážím si iniciativy pana Mináře v podobě organizování demonstrací i osvěty, ale myslím si, že práce opozice ve Sněmovně si zaslouží větší respekt.“ A šéf ODS Petr Fiala, zřejmě ještě opojený úspěchem jejich kandidáta (kterého podpořila i KDU-ČSL) v senátních volbách na Teplicku, k jejichž druhému kolu dorazilo úctyhodných 9 % voličů, pak lídrovi Milionu chvilek vzkázal: „Fakta ukazují, že společně postupujeme v míře, jaká tu nikdy nebyla. Proklamace politiku nezmění, jen činy. A ty může každý vidět, pokud je vidět chce.“

Jak vidno, pan Minář to nebude mít se sjednocováním současných opozičních parlamentních stran vskutku jednoduché. Tedy vyjma toho, že se mu dost možná nechtěně podaří, aby se zmiňované strany kromě tématu AntiBabiš sjednotily i v kritickém postoji vůči samotnému Mikuláši Minářovi…