Evropská komise se musela omluvit za svou předsedkyni

Je Ursula von der Leyenová skutečně kompetentní političkou, schopnou šéfovat tak významné instituci, jakou je Evropská komise? Nejenom události posledních dnů tomu příliš nenasvědčují.

Evropská komise byla včera nucena vyjádřit lítost v souvislosti s chováním své předsedkyně Ursuly von der Leyenové. Šéfka této významné evropské instituce se totiž zapojila do kampaně v chorvatských parlamentních volbách, když v propagačním videu podpořila dosud vládnoucí stranu Chorvatské demokratické společenství (viz odkaz zde).

Tato strana nakonec vyhrála s přesvědčivým náskokem i letošní chorvatské volby a podpora von der Leyenové na její vítězství s největší pravděpodobností neměla významný vliv. To však nic nemění na skutečnosti, že von der Leyenová zapojením se do chorvatské volební kampaně porušila kodex chování členů Evropské komise, který říká, že komisaři by se měli zdržet veřejných prohlášení nebo zásahů ve prospěch jakékoli politické strany či organizace, jejímiž jsou členy (šéfka Evropské komise je členkou CDU, která stejně jako jí podpořená chorvatská strana patří do Evropské lidové strany).

Dalším přešlapem ze strany předsedkyně Evropské komise pak byla její dětinská výmluva, že se do chorvatské kampaně zapojila jako soukromá osoba. Přitom na propagačním videu je na titulku její funkce zmíněna a při zvolání hesla Sigurna Hrvatska (Bezpečné Chorvatsko) má za svými zády vlajku Evropské unie. Navíc mi tato výmluva přišla stejně absurdní, jako kdyby například Donald Trump či Vladimír Putin při podpoře toho či onoho politika v ukrajinských volbách prohlásili, že ho podporují jakožto soukromá osoba, a nikoliv jako americký či ruský prezident…

Tato událost tak logicky podpořila hlasy těch, kteří si kladou otázkou, zda je paní von der Leyenová skutečně kompetentní osobou k tomu, aby řídila tak významnou instituci, jakou Evropská komise nepochybně je. Stačí si ostatně vzpomenout třeba na to, jak tato někdejší německá ministryně obrany letos v březnu nejprve kritizovala Českou republiku a některé další země za to, že kvůli boji s koronavirem přistoupily k dočasnému uzavření hranic s okolními státy (k čemuž postupem času sáhly i jiné členské země EU). A když pak začátkem dubna česká vláda oznámila, že se některá restriktivní opatření, přijatá kvůli pandemii koronaviru, chystá postupně rozvolňovat, dočkala se naše země od stejné Ursuly von der Leyenové pro změnu kritiky za to, že v boji s koronavirem postupuje příliš lehkovážně…

Někteří její kritici navíc možná připomenou i to, že v souvislosti s aktuální chorvatskou kauzou nejde o první případ, kdy nynější šéfka Evropské komise projevila tendenci vměšovat se do záležitostí jiných zemí. Čímž mám na mysli především její kritiku toho, když letos v Maďarsku schválili zákon, který umožňoval vládě Viktora Orbána řídit zemi po dobu nouzového stavu jen s pomocí vládních dekretů. Šlo o zákon poněkud kontroverzní, ovšem přijatý jakožto mimořádný prostředek v souvislosti s bojem proti pandemii koronaviru. A hlavně šlo o vnitřní záležitost suverénního státu. Což by měli do budoucna respektovat všichni vrcholní představitelé EU, pokud nechtějí, aby zejména v zemích Visegrádské čtyřky nebyla Evropská unie vnímána jakožto Sovětský svaz v časech před 30 a více lety.